Pro některé rodiče jsou tak nesmírně důležité určité školní propriety,
že každá škola bez nich je prostě nemožná. Například podle nich nemůže
existovat školní třída, která by postrádala tak nezbytné vybavení, jakým je
školní tabule. Je možné si představit školu bez tabule? Bez té černé desky s
poličkou na křídy a smradlavou vlhkou houbu?
My jsme ji měli
No možná jsou třídy, kde žádná tabule není, my jsme ji v naší
domácí škole měli. Ne snad tu obrovskou černou nebo tmavě zelenou příšeru, tu
ne. Nám táta vyrobil tabuli zcela originální. Ze dřeva sestrojil nízký stojan a
do něj upevnil víko sporáku, které jsme v kuchyni nijak nepoužívali. Celý
ten aparátek stál na psacím stole, anebo jsme si ho podle potřeby přenášeli
tam, kde zrovna byla potřeba.
Na pěkně bíle smaltované víko sporáku se moc dobře píše fixou a ještě
lépe se to maže suchým hadříkem. Je to mnohem hezčí a daleko hygieničtější než
klasická tmavá deska s bílou křídou, která se odroluje, práší a znečišťuje
podlahu i pisatele.
Kromě toho, že se na takovouto tabuli hezky píše fixami, velmi dobře se
na ni připevňují magnetkami různé materiály. Její využití je tedy daleko
bohatější než klasické dřevěné tabule. V moderních školách se už používají
přesně takovéto tabule a píše se na ně fixem.
Tabule je dobrá
Pořídili jsme si ji, protože tabule je dobrá učební pomůcka. Ne že by to
bez ní nešlo. To klidně. Ani nesdílíme názor, že bez tabule není žádná pořádná
škola. Ale připadala nám funkční a praktická. Kromě školní výuky jsme ji
úspěšně používali k soukromým vzkazům, ke hrám (například přes vánoční
prázdniny jsme na ní přehledně v tabulkách zachycovali výsledky našich závodů
na autodráze), či zachycení okamžitých nápadů. Naše děti jako všechny děti také
po tabuli jen tak rády čmáraly a kreslily.
Názornost
Správná výuka by měla být co nejvíc názorná a tabule je pro názorné
vyučování jako stvořená. Počítat na tabuli taky umožňovalo pružně mazat špatné
výpočty a opravovat je, nebo při větném rozboru operovat s grafy. Kromě jiného
to byla změna. Vstát od stolu, kde se dá psát jen do sešitu nebo na papír, a
jít psát k tabuli, to znamenalo pohyb a osvěžení.
Důležité poznámky zápisem na tabuli získávaly na důležitosti. Tou
veřejnou pozicí vypadaly významnější než soukromé zápisy v sešitě.
Podobně jako tabuli na víku od sporáku jsme se naučili psát a črtat na
ploše horních skříněk plechové kuchyňské linky. Naše kuchyň pak skutečně
působila jako dílna lidskosti, když zde probíhaly paralelní procesy výuky a
vaření. Jen si to představte: U kuchyňského stolu sedí dvě copaté žákyně a
opisují do svých sešitů početní příklady z kuchyňské linky, každé ze svých
dvířek. U linky maminka-učitelka krájí zeleninu na polévku (když předtím
vymyslela a zapsala na „tabuli“ ty příklady). Střídavě pak nahlíží do sešitů
svých žákyň a za správně vyřešené sloupečky příkladů je odměňuje mrkví, kterou
nespotřebovala do polévky.
Zvláštní jev jsem zpozorovala při nácviku písemného dělení. Některé
příklady se daly lépe spočítat na tabuli než v sešitě. Proč tomu tak bylo,
přesně nevím, ale obě žákyně tuto skutečnost svorně potvrzovaly.
Žádné komentáře:
Okomentovat