Nesvádí domácí vzdělávání k přílišné shovívavosti rodičů – učitelů
k dítěti – žákovi? Nejsou snad naopak domácí učitelé neúměrně přísní, když
jim chybí srovnání se zbytkem třídy? Jak vůbec hodnotit prospěch, úroveň
znalostí, zájem o předmět nebo úpravnost krasopisu v domácí škole? Jsou
pro takový typ vzdělávání známky vůbec důležité? Jsou užitečné? Jakou vlastně
mají funkci? Nesou stejný význam jako v běžné školní výuce?
Známky
Samozřejmě, že doma je to jiné. Velmi brzy jsme poznali, že známky jsou
pramalou motivací, když není s kým soutěžit. Při hodnocení se naplno
projevil rozdíl mezi školou – učivo se probere, procvičí, vyzkouší a jde se
dál. Doma se učivo učí tak dlouho, až se naučí.
Rozdíl je v přístupu učitele (což mohu posoudit, jelikož jsem
profesí učitelka, která si učila své děti doma). Ve škole učitel probere látku.
I kdyby se rozkrájel, není v jeho moci probírat, opakovat a procvičovat
učivo s každým jednotlivě tak dlouho, až všichni pochopí. Prostě to ve
škole není možné a nic to neříká o kvalitě učitele. Doma je to jiné. Učitel
hledá, jak látku vysvětlit, jak ji aktualizovat či přiblížit, aby dítě
pochopilo, osvojilo si ji a umělo použít.
Zkoušení tudíž nabývá svého původního významu – prostě se zjišťuje,
jestli dítě chápe. Ztrácí svou hrozivost, protože, pokud se vyzkoušením zjistí,
že nepochopilo, nepamatuje si, neví, vysvětlí se, zopakuje znovu, případně se
hledá jiný způsob, jak látku předat.
Slovní hodnocení
Hodnocení slovní, nikoli číselné je podstatně výstižnější a při domácím
vzdělávání se hojně používá. Učitel má možnost vyjádřit, co se dítě naučilo na
rozdíl od minulého stavu. Lze pochválit, povzbudit a zároveň poukázat na
možnosti zlepšení. Na takové vymazlené hodnocení ve škole při hromadné výuce
nemůže mít učitel kapacitu.
Obrázkové hodnocení
Někdy je nejvýstižnější hodnocení nakreslit. Týká se především písemných
projevů například v písankách. Vzpomínám si, že když moje žákyně kroutily
obloučky, smyčky a první psací písmenka, největší odměnou jim byl obrázek
něčeho hezkého – zvířátka, dobrůtky, kytičky. (A pamatuju, jak jednou byla
písemná práce mé žákyňky tak odbytá, že jsem pod její nahrabané řádky
nakreslila slepici nohama vzhůru. Zabralo to, už nikdy nechtěla mít
v sešitě nic podobného.)
Kritéria
Rodič má možnost hodnotit prospěch svého dítěte v širších
souvislostech. Když naše dcera napsala ve druhé třídě do testu z prvouky
v odpověď na otázku, jaké jsou nezbytné životní podmínky živočichů, že
potřebují: slunce, vzduch, vodu, potravu a svobodu, já jako učitelka jsem jí
pyšně poklepala na rameno. Ta holka něco pochopila. Ve škole by nejspíš dostala
dvojku.
Žádné komentáře:
Okomentovat