Vánoční přání

Moje nová knížka by měla vyjít 7. 11. Bude se jmenovat Vánoční přání a pojednává o holčičce Karolínce.

Holčička Karolínka miluje sníh a sáňkování. Blíží se Vánoce, ale pořád nesněží. Může nějak souviset loňská lež s letošním sněhem? Dá se s tím něco dělat? Kromě Vánoc se ještě blíží první vystoupení v hudební škole, je zapotřebí sepsat seznam vlastních vánočních přání a poprvé v životě vyrobit vánoční dárky rodičům.  Mezitím se na obloze honí mraky, co vypadají jako kočka, a po ulicích se toulají koblihy. Jednoho večera přijde Mikuláš, ale ani on o sněhu nic neví. Jak to nakonec dopadne?

Tanec mé milované

Nejen pro kytaristy je tento muž zdrojem inspirace. Blues Asking Around For You v choreografii Adély Pinknerové je pastvou nejen pro uši, ale i pro oči. Podívejte se sami! 
http://www.pinkner.cz/joe-bonamassa-a-tanec/

Večírek!

Pořádat vernisáž uprostřed běhu výstavy nedává smysl. Proto příležitost, ke které vás zvu, nazývám prostě večírkem. Není to nakonec jedno?

Důvodem jeho pořádání je samozřejmě výstava fotografií, jež nafotila v rámci projektu Week of Life Jana Jirušová.

Dalším důvodem je možnost poslechnout si kytarové duo Aničku a Františka. Společně se totiž připravují k absolventskému koncertu a vítají příležitost ohrát si skladby před posluchači. Já vítám, že si je můžeme poslechnout.

Posledním z řady důvodů je skutečnost, že ráda pořádám večírky, ráda si povídám s lidmi a těší mě, když si mohou užít příjemnou klidnou chvilku. Tak se na vás těším.

18. 9. v 18 hodin Galerie Světlo Kounicova 15.

Zaječí slečinky

Dostala jsem do práce krabici nového zboží. Krásné hračky nebo dekorace, prostě zaječí slečinky. Každá z nich má krásné originální šatičky, korálky, ozdoby nad ouškama a vlastní jméno.
Nemohly jsme s holkama odolat a vzaly jsme je na víkend domů. Připravily jsme pro ně pinknik. Zdá se, že si to holky hezky užily.
V pondělí je zase vezmu zpátky do práce. Snad se najde někdo, kdo jim bude chtít poskytnout nový láskyplný domov.

Slečinky si daly čaj a linecké

Sluníčko hezky hřálo

Hledání čtyřlístků

Adélka a Růženka

Aranžování v břečťanu

Romantická zahradní zídka

I zaječí slečinky si potřebují popovídat

Ve větvích meruňky

Z výšky je hezčí výhled

Co Bůh šeptá maminkám

Moje nejúspěšnější kniha! Vyšla několikrát v češtině, pak ve slovenštině a nakonec i v italštině. Teď se připravuje jako audiokniha.

Když jsem načítala pro audio vydání některé příběhy, bylo mi zase dojetím do pláče. Fakt to tak bylo? No jo, fakt.

Jsem za to vděčná...

Tak si sedím...

Tak si sedím v práci, chvíli nikdo nechodí a já využívám toho klidného času, abych vypila čaj. Včera se mi ani jednou nepodařilo vypít si kávu horkou. Vždycky zvonek na dveřích zacinkal, když jsem si nesla šálek k pultu.
Takže sedím, popíjím čaj a kochám se knížkou Kitty Crowther Návštěva malé smrti. Je to knížka pro děti. Něžná, jemná a vlastně veselá, protože dává naději. Autorka ji napsala, aby rodičům pomohla dětem vysvětlit smrt.
Sním nad obrázky pokoje malé smrti a rovnám si to v hlavě. Může být smrt dítě?

Léto

Horko, dusno, bezvětří, snad aspoň ty bubliny řeknou, že tu ještě pořád jsem!

Rodina pohromadě

Na závěr návštěvy u Jirušových v Nejdku nás Jana vyfotila.
Původně totiž měla být tato dovolená poslední společnou naší rodiny, neboť Anička se chtěla vdávat. Svatbu ovšem miláčkové odložili, ale focení jsme si dopřáli i tak.
Díky, Jani!

Z dovolené

Po patnácti letech jsme se vydali do Karlových Varů. Holky doma nastudovaly stará alba a chtěly se fotit na stejných místech a ve stejných pózách jako tehdy. Bylo to hezké!

Mrkev ho vcucla pod zem

Rozkošná, bláznivá a skoro přírodovědná pohádka s hádankami na konci každé kapitolky a se třemi různými konci. Ten svůj si můžete vybrat podle nasbíraných hvězdiček za správně odpovězené otázky. Doporučuju vám luštit pořádně a poctivě, protože ten nejdražší konec je samozřejmě ten nejlepší!

Fantazie tu jede na plné obrátky, hrdinové, děj i prostředí vypadají jako z hororu, a přesto jde o takové věci jako přátelství, svoboda a statečnost. Zlo je potrestáno, zrádci nezvítězí. Na cestě ke svobodě se objevují nenápadní pomocníci, kteří vykonají potřebný úkol nebo nějak poslouží a zase zmizí bez nároků na odměnu nebo vděčnost. Jména hrdinů vyvolají překvapené chichotání dětských čtenářů nebo posluchačů, protože jsou skutečně pikantní a vtipná. Kromě zábavy se také dozvíme spoustu zajímavých poznatků z říše rostlinné i živočišné, protože právě v těchto říších se příběh odehrává a kromě hlavního hrdiny kluka Ctibora, jsou pořád ještě dost hlavními hrdiny i slon Alfréééd a myš Hryž. V ději se však vyskytují ještě různá další zvířata, jeden obr jménem Drtihnát a kuchyní se mihne i paní obrová, když míchá žulovou polévku. 

Možná, že děj trochu připomíná styl příběhů jako je Alenka v říši divů, ale Petr Stančík má tolik vlastních vtipných i chytrých nápadů, že ta podobnost vlastně nehraje žádnou roli. Ostatně – prchali jste někdy na šicím stroji? Jedli jste chleba s komářím sádlem? Tak vidíte.

Příběh je členěný do poměrně krátkých kapitolek, což je pro malého čtenáře výborné. Čtení je to ovšem napínavé, takže jedna kapitola stačí málokdy. Nevšední ilustrace Jiřího Stacha umocňují tajemnou náladu podzemních světů. Chybí jedno jediné – nějaká záložka, na niž by si chytří čtenáři zaznačovali své hvězdičky za úspěšně vyluštěné hádanky. Jinak je kniha naprosto doporučeníhodná a já ji tedy doporučuji, protože se mi moc líbila. Řekla bych, že parádně si počtou děti od šesti, sedmi let.

Stančík, Petr: Mrkev ho vcucla pod zem, Meander 2013

Pohádky o malé tlusté víle

Dědeček, Jiří: Pohádky o malé tlusté víle, Meander 2012

Pohádky o malé tlusté víle mne zaujaly hned z několika důvodů. Za prvé název. Copak víly bývají tlusté? Za druhé Jiří Dědeček. Ten vtipný autor mnoha skvělých písní? Ten brilantní básník mnoha sbírek dětské poezie? Ten ctihodný předseda českého PEN klubu? Za třetí Petr Nikl. Tenhle veleúspěšný malíř ilustruje něčí knížku? A dokonce podle přání autora textu vytvoří lehce kýčovitý doprovod? Za čtvrté vydavatel. Meander vydává knížky krásné zvenčí i zevnitř. Tedy formou i obsahem. Dala jsem se do čtení a nelitovala jsem ani vteřinu.

Může brát prase do zaječích? Jsme-li v koupelně a mydlíme se, smíme říci, že dlíme na mydlitbách a jsme v mydlitebně? Co počít, když někdo neumí lhát, a říká nám proto nepřijemné věci? Je lepší se změnit, aby nepříjemnosti neplatily, nebo pokusit naučit ho lhát? Malá tlustá víla, Trpasl, kocour Šroubováček, Prasisko, Špinavý zajíc, Panáče, Pardynka, Knedlík a Nastydlá rybička prožívají uvěřitelné příhody, řeší starosti, jaké známe i my, a vůbec, na to, že jsou to obyčejné hračky, jsou nám lidem nějak podivně směšně podobní. Jenom bychom to tak možná neřekli. Autor ústy svých postav zastává hodnoty, které hodnotami skutečně jsou, ale nijak je svým čtenářům necpe. Laskavě se směje špatným vlastnostem hrdinů knížky, ale projevuje pro ně také mnoho pochopení, protože nikdo není dokonalý a bezchybný. Dokonce ani pravdomluvná Malá tlustá víla.

Za zvláštní pozornost stojí jazyková stránka knížky. V ní spočívá těžiště kvality a originality díla. Je totiž lahůdková. Stačí změnit jediné písmenko a už se jedná o úplně jiné slovo. Stačí vzít běžnou frázi příliš doslovně a už se ocitáme v úplně jiné situaci. Často nám může připadat, že na nějakém tom slovíčku vlastně ani tak moc nezáleží. Pokud se ale hry se slovy mírně přeženou, vyvstane problém v jasné zřetelnosti. Na každém slovíčku, co slovíčku, na každém písmenku záleží, mají-li slova říkat to, co chceme vyjádřit. Pro děti i jejich rodiče se při čtení naskýtá mnohá příležitost k zamyšlení nad váhou slova, nad pravým jejich významem, nad situacemi, v nichž určitá úsloví používáme, a je-li to tak dobře. Už dlouho jsem se tak nenasmála a zároveň se necítila postrčena k zamyšlení nad tím, co to vlastně bezmyšlenkovitě říkám.

Jiřímu Dědečkovi se knížka opravdu povedla. Petru Niklovi ovšem také. Rozhodl se podrobit přání autora textu a vytvořil ilustrace mírně kýčovité. Kýč sem nebo tam, jsou přiléhavé a krásné.

Mezi setbou a sklizní

Pokud jste rodinou, kde si s dětmi čtete a o přečteném si často povídáte a vyvozujete poučení anebo souvislosti s běžným životem, pak tuhle knížku nepotřebujete. Pokud byste však uvítali nějaké tipy na hodnotné knihy, na krásné příběhy s poselstvím, pak jste u cíle. Josef Hrdlička posbíral kousky krásné literatury, v nichž spatřuje něco pozoruhodného.

Mezi setbou a sklizní nabízí pěkný výběr ukázek z různých titulů krásné literatury pro děti, které poskytují možnost promluvit si o životních hodnotách, o kráse, o Bohu. A kdybyste náhodou nevěděli úplně přesně jak na to, i v tom vám může kniha pomoci. Obsahuje totiž kapitolu, kde se můžete k následným hovorům inspirovat.

Výběr autorů a ukázek je diktován nejspíše především autorovým vkusem. Jména G. K. Chesterton, Victor Hugo, Oscar Wilde, Mark Twain, I. S. Turgeněv nebo z českých autorů Jan Neruda, Tomáš Špidlík, Daisy Mrázková anebo Česlava Talafantová a další zastoupení autoři jsou jistě zárukou bezpečné klasiky a kvalitních děl. Kdo by neznal Šťastného prince, Pannu a netvora, Prince a chuďase nebo Jeana Valjeana z Bídníků? Jen si na tyto literární postavy v běhu denních povinností nevzpomeneme. Jejich životní příhody jsou odrazem biblických hodnot a dobrou ilustrací Božího jednání. Ono vůbec na literatuře je hezké, že se člověk může při čtení dobře procvičovat v citlivosti na působení Ducha. Kdykoli se nás něco dotýká, chce se nám plakat, protože se stalo něco mocného a krásného, nebo se uvolněně smát, že to dobře dopadlo, cítíme Ducha svatého. V životě to nebývá tak zřetelné, ale možná jde jen o věc cviku.

Výběr ukázek a nakonec i výběr autorů je ovšem také možné považovat za určitou slabinu knížky. Já vím, není na světě výběr ten, který by se zavděčil lidem všem. Možná, že pro určitou skupinu čtenářů bude i to, co je zde předkládáno, dostatečně reprezentativní, kvalitní, moderní i klasické zároveň. Možná pro některé rodiče bude objevem už jen ten nápad – využít klasické literatury jako výchovné pomůcky. Budiž tedy má výtka povzbuzením pro další literární kompilace s cílem pomoci vychovatelům a nabídnout jim texty krásné i hluboké, reflektující radosti i sváry duše, milost a dobrotu Boží, krásu a hřích stvoření.

Jistě vás budou při čtení napadat další a další příběhy, básně a pohádky, jejichž pomocí se dostanete k nesnadným důvěrným tématům. Diskuzí o knize budete zároveň diskutovat o životě, a přitom to nemusí vypadat nějak nepřirozeně strojeně nebo násilně výchovně.

A až zvládnete k výchově používat literaturu, můžete postoupit k filmům, vývarnému umění, hudbě... Mimochodem za zmínku stojí i použité ilustrace. Jde o detaily vitráží akademického malíře Jana Jemelky. Jsou krásné.

Mezi setbou a sklizní. Slovesné umění a krásná literatura v rodinné katechezi. Ze světové a české literatury vybral a uspořádal Josef Hrdlička. Centrum Aletti Refugium 2012.

Dary nedokonalosti

Dlouho jsem tuhle knížku nechala odpočívat v polici. Nechtělo se mi do ní. Vůbec mě svým názvem nelákala. Říkala jsem si, že patlat se zase v nějakých negacích se mi fakt nechce. Pak jsem ale měla dojem, že nějak nemám co číst a že bych jako knihkupec měla být důsledná a aspoň nakouknout do obsahu. Jak mám prodávat něco, o čem nic nevím? Tak jsem si tu knížku vzala, že ji alespoň prolistuju, abych měla představu, o čem je. Nakonec se ukázalo, že je to po dlouhé době kniha, ve které se mi chce podtrhávat.

Ta ženská, Brené Brownová, je jako moje sestra. Píše o tomtéž jako já! Jenomže já píšu příběhy, ona zaznamenává výzkum. Já tvořím beletrii, ona poradenskou literaturu. Ovšem docházíme ke stejným závěrům. Zdá se mi, že dost žen v mém věku řeší podobné věci. Nejspíš jsme dozrály do jisté životní etapy, kdy jsme schopné uvidět a přijmout různé své slabosti, chyby a bolesti. Možná konečně dokážeme pohlédnout samy sobě do tváře.

Pravděpodobně autorka neobjevila nový světadíl. Dokázala však příjemným způsobem shrnout zásadní poznatky o principech života v plnosti. Podtitul knížky zní: Zapomeňte na to, kým byste podle svých představ měli být, a přijměte to, kým jste. Jak pravdivé... Když se přestaneme ohlížet na to, co si pomyslí lidé, když opustíme svůj perfekcionismus, když opustíme otupování a bezmocnost, ustrašenost a strach ze tmy, svou potřebu jistoty, úzkost a pochybnosti o sobě, přestaneme se srovnávat a začneme pěstovat hry a odpočinek, klid a ztišení, smysluplnou práci a samozřejmě smích, tanec a zpěv, náš život nabere grády. Může se stát životem v plnosti.

Moc se mi líbí zejména kapitola o hojnosti a nedostatku. Důkazem hojnosti není množství nabytých statků ale vděčnost. Žiju tedy v hojnosti. Důkazem úspěšnosti není všeobecné uznání, ale dobrý pocit z tvořivé práce. Mám tedy uznání. Důkazem bohatství není stav konta, ale hojnost zpěvu, smíchu a tance. Jsem tedy bohatá. A vy?

Brené Brownová: Dary nedokonalosti, Návrat domů 2012

Žena za závojem

Někdy mi nedochází, že příběhy biblických žen byly opravdovým životem. Nesecvakne mi, že všechny ty Ester, Rut, Alžběty a Marie byly skutečné ženy. Prožívaly to, co my. Práci, pronásledování, radost i zármutek, ponížení i povýšení, násilí i sex. Většinou nejspíš nerozuměly, proč jsou jejich životní cesty tak klikaté, stejně jako to nechápeme my.

Támar neměla snadný život. Z těch několika veršů jejího příběhu, které můžeme v bibli nalézt, poskládala Francine Riversová uvěřitelný barevný příběh. Nemůžeme samozřejmě vědět, jestli to tak bylo, ale klidně mohlo být. Domluvené sňatky, domácí násilí, zbabělost, jež hledá východisko v útěku, a statečnost, jež věrně čeká. Nenaplňovaná touha po smyslu života, lest, strach, těhotenství, opovržení, na poslední chvíli udělená milost, těžký porod... Ale vždyť to byla Támar! Jenže ona tenkrát nevěděla, že je tou vyvolenou ženou, jejíž jméno se ocitne zaznamenáno na věčné časy v Kristově rodokmenu. Ona nevěděla, jak to dopadne. Ona na tom byla stejně jako my. Takové životy se odehrávají kolem nás docela často.

Dobrodružný příběh Támar, jejíž osud se před námi rozvíjí v nám dobře známých peripetiích a s velmi pravděpodobně vykreslenými charaktery a souvislostmi, je užitečným povzbuzením pro jakékoli naše podivuhodné životní eskapády. Její věrnost, pevnost charakteru a důvěra v neznámého neviditelného Boha na stránkách knihy vynikne jako poutavá beletrie, jako nějaký film. Jenže on to byl život...

Riversová, Francine: Támar žena za závojem, Návrat domů 2013.

Svět knihy

Na pozvání svého vydavatele Karmelitánského nakladatelství jsem navštívila knižní veletrh.
Podepisovala jsem, švitořila, dávala rozhovory a tak...
Dostalo se mi mnoho povzbuzení a pochval.
Můj muž mě tam doprovázel a všechno dokumentoval. Když jsme si doma prohlíželi fotky, všichni se smáli, že prý táta zachytil mé typické grimasy a gesta.
Tak se potěšte!

Se Stanislavem Frýdlem z KNA

Pan ředitel Jan Fatka doporučuje mé knihy

Notujeme si s panem ředitelem J. Fatkou

Chystáme rozhovor pro Katolický týdeník s panem redaktorem Paulusem

S paní Kubů přemýšlíme o nové obálce knihy To pravé místo

Petr Vobořil informuje o novinkách z Návratu domů

Formuluju odpověď

Rozhovor se spisovatelkou

Rozhovory mě baví. Tento jsem poskytla Marii Kohutiarové v Bratislavě.

http://www.rodinka.sk/zena/rozhovory-s-osobnostou/byt-stastna-medzi-hrncami/

Další hezká reklama

Něco jako recenze mé knížky Co Bůh šeptá maminkám ve slovenském překladu vyšlo i na webu babetko.rodinka.sk
Milé.
http://babetko.rodinka.sk/zo-zivota/rodicovske-skusenosti/recept-na-materstvo/

Tip k svátku matek

Moje knížka byla přeložena do slovenštiny a teď ji nabízejí jako bezva dárek ke svátku maminek. Je to hezké a já se v duchu červenám.

http://www.hlavnespravy.sk/tip-na-knihu-pribehy-nielen-pre-matky/97054/

Pracovní web

Můj obchod má nové webové stránky. Já mám obchod, víte? Podívejte se.
http://www.knihy-galerie.cz/

Jablečný štrůdl

Další z mých televizních fejetonů se zabývá pečením štrůdlu jako symbolem naplněné touhy. Však se podívejte sami. http://www.ceskatelevize.cz/porady/1098528273-krestansky-magazin/

Nechci se chlubit, ale musím!

Má první knížka v italštině! Co Bůh šeptá maminkám vyšlo v italském vydavatelství Citta Nuova pod názvem Cosa sussurra Dio alle mamme. Obálku udělali hezkou, že?

http://www.libreriacoletti.it/libro/COSA-SUSSURRA-DIO-ALLE-MAMME/9788831175036

Rychlení

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1098528273-krestansky-magazin/

Nová knížka

Píšu novou knížku. Bude pro děti a vyjde před Vánocemi. Myslím, že bude o holčičce Karolínce a o sněhu.

Karolínka, hrdinka mé příští knížky

Jako mediální hvězda

Minulý týden jsme s naší Adélkou navštívily Bratislavu. Pozvali nás z Karmelitánského nakladatelství, abychom propagovaly mou čerstvě přeloženou knížku Smiem byť nežná. Na Slovensku vypadá takhle:

Poskytla jsem několik rozhovorů pro časopisy, dva pro rozhlasové stanice a navečer jsme byly hosty v relaci Doma je doma TV Lux. Záznam je tady:  http://www.tvlux.sk/archiv/play/4963/doma-je-doma-443

Jako obvykle se všichni ptali skoro na totéž. Jako obvykle jsem zápasila s rozhodnutím, zda na stejné otázky odpovídat stejně a docílit tak jednotného mediálního obrazu anebo si vymyslet pokaždé něco jiného a mít z toho trochu zábavu.

Adélka mi byla oporou a v televizi o mně moc hezky mluvila. Večer na nádraží, kde jsme čekaly na zpožděný vlak do Čech a kde nebyla žádná lavička ani nic, kam se dalo sednout, mi předčítala Villona. Její vášnivý přednes veršů se mísil s hlášeními o zpoždění vlaků a vytvářel nezapomenutelnou atmosféru. Bylo to prima.

Krásná

Eva Beránková je moje kamarádka. Je to ohromně schopná ženská. Její výstava o tom přesvědčuje nejen mne, ale i spoustu návštěvnic.

Výstava šitých, pletených i paličkovaných modelů se jmenuje Krásná v Brně a já jsem pyšná, že zateplila můj obchod.

To, co mám na sobě na fotce, je paličkovaná šála. Podobné tu mám ještě čtyři, jednu krásnější než druhou. Jsou netradičně paličkované ze směsi vln.

Kromě šál jsou tu i vlněná pletená ponča. Do těch jsem se přímo zamilovala. Shledávám na nich několikero výhod. Jednak jsou to ponča malá, tedy nikoli dlouhá, a tím pádem v nich člověk nevypadá jako krabice. Jednak pěkně hřejí, jsou příjemné a nekousavé, poněvadž jsou pletené ze směsi vlny a mohéru. Zároveň se v nich člověk nepotí,  avšak má pocit objetí kolem ramen. Moc hezký pocit.

Poslední výhodou, jež mne nyní napadá, je variabilní chumlání. Široký límec si mohu shrnout přes hlavu jako kapuci, přitáhnout ke krku jako rolák, různě pozastrkovat dovnitř nebo na dekorativní knoflíky pozapínat, anebo úplně rozhalit. To mě baví.

Taky svetry jsou fajn. Třeba tenhle tmavý...

Vzadu na stěně visí báječné elastické šatičky, tuniky z temně zeleného indického hedvábí se stříbrnou výšivkou a další společenské šatičky, jak uvidíte dále...

Taky pláště, kostým, kabelky, čepice a bižu! Toho je ale tolik, že na to bude nejlepší osobní návštěva.

 

Z práce

S paní Jaroslavou Cýrusovou, která podepisovala svou knihu Veselé říkanky

Během autogramiády se vesele prodávalo.

Fotograf si chystá fidlátka.

Obálka nového vydání staré knížky

Jsem vlastně křehká něžná žena. Vím, že vydržím a unesu mnoho, ale to nic nemění na mé pravé podstatě. Smím být něžná. Jsem taková. Toužím být milována a je to v pořádku, i Bůh je takový. Dál se houpu ve svém křesle zabalená do plédu, popíjím čaj a pořád se cítím hrozně unavená. Ale právě jsem si začala vychutnávat svůj nový objev. Smím být něžná. 

Je náš den opakujícím se stereotypem, který je nutno nějak přežít? Máme pocit, že naše touha po lásce a citlivost nám pouze ztěžují život?
Otevřme knížku a vstupme do událostí a prožitků všedního dne s otevřeným srdcem, schopným prožívat každý okamžik života jako nevšední a jedinečný. Tak objevíme krásu laskavého pohledu, hřejivých slunečních paprsků, ale i pošmourného dne; moudrost dětského postřehu, hluboký význam nepatrného gesta nebo slova. V obyčejných věcech odhalíme neobyčejného Tvůrce a jeho lásku k nám.