tag:blogger.com,1999:blog-12043939542355279062024-02-19T02:10:43.193-08:00Hana PinknerováHanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.comBlogger248125tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-70278088687599968472019-03-20T13:34:00.004-07:002019-03-22T04:14:01.258-07:00Vážení návštěvníci<h2>
<div style="text-align: center;">
<span style="background-color: white; color: #252525; font-family: "georgia" , "utopia" , "palatino linotype" , "palatino" , serif; font-size: 13.2px;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCKm18zRezPwa9Rlxl6_mkNSea_E2O9lj7UdQCtkcrurnS77HPNujsdZSYvoCbWz4XZPP-RjVsUGdd_ddTLowLtjNCekb0X0Yh87NaKJY98cFIdOsQWzZPFIkO81LdWl7n5ppnHm-B3HPR/s1600/49729374_2395522253851602_255016805641224192_n.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="600" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCKm18zRezPwa9Rlxl6_mkNSea_E2O9lj7UdQCtkcrurnS77HPNujsdZSYvoCbWz4XZPP-RjVsUGdd_ddTLowLtjNCekb0X0Yh87NaKJY98cFIdOsQWzZPFIkO81LdWl7n5ppnHm-B3HPR/s320/49729374_2395522253851602_255016805641224192_n.png" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="background-color: white; color: #252525; font-family: "georgia" , "utopia" , "palatino linotype" , "palatino" , serif; font-size: 13.2px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="background-color: white; color: #252525; font-family: "georgia" , "utopia" , "palatino linotype" , "palatino" , serif; font-size: 13.2px;">Vážení návštěvníci mého blogu, </span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="background-color: white; color: #252525; font-family: "georgia" , "utopia" , "palatino linotype" , "palatino" , serif; font-size: 13.2px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="background-color: white; color: #252525; font-family: "georgia" , "utopia" , "palatino linotype" , "palatino" , serif; font-size: 13.2px;">pokud mne chcete dále sledovat, přejděte, prosím, sem: <a href="https://hanapinknerova.cz/">https://hanapinknerova.cz</a></span></div>
<span style="background-color: white; color: #252525; font-family: "georgia" , "utopia" , "palatino linotype" , "palatino" , serif; font-size: 13.2px;"><div style="text-align: center;">
<span style="font-size: 13.2px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: 13.2px;">Tady teď jsem.</span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: 13.2px;"><br /></span></div>
</span><span style="background-color: white; color: #252525; font-family: "georgia" , "utopia" , "palatino linotype" , "palatino" , serif; font-size: 13.2px;"><div style="text-align: center;">
<span style="font-size: 13.2px;">Na shledanou.</span></div>
</span></h2>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-87814489494708956332018-03-14T08:49:00.000-07:002018-03-14T08:49:12.665-07:00Svrbící prsty<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirYg7pIRAIOcocgNaG1yfymZfHh2D6XeHuBpjxnR37G4F268TzuXIrCE3OR95KACDE17jxim2r9rAb9kvDDEm2zZoHmGCuQXDMIXABP1cGrAvPTcOnBzTO17zU7rDfEmnFTK0TNRPqHxDd/s1600/jarniprirpavabalkonu.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="540" data-original-width="540" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirYg7pIRAIOcocgNaG1yfymZfHh2D6XeHuBpjxnR37G4F268TzuXIrCE3OR95KACDE17jxim2r9rAb9kvDDEm2zZoHmGCuQXDMIXABP1cGrAvPTcOnBzTO17zU7rDfEmnFTK0TNRPqHxDd/s320/jarniprirpavabalkonu.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">„Už mě
svrbí prsty,“ svěřila se dceruška. Přikývla jsem s porozuměním: „To mě
taky.“ Rozuměly jsme si bez dlouhého vysvětlování. Dnes byl totiž mimořádně
krásný den. Slunko svítilo, jako by byl už aspoň teplý duben, vzduch skoro
jarně voněl a nám se při pohledu z okna zdálo, že nás naše zahrada přímo
hlasitě volá.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">„Já budu
hrabat a ty budeš stříhat růže,“ plánovala Adélka. „Hm, ano a trochu zastřihnu
i keře,“ těšila jsem se na tu práci. „Nevíš, jestli už raší tulipány?“ napadlo
mě se zeptat, protože znám zvědavé spády své dcery. Není divu, je přece aspoň
zpoloviny po mně. Ona se usmála a spustila podrobný přehled, co kde už raší, co
kde kouká a kde ještě nic neleze. Mohla jsem to čekat! Vím o ní už přece, že
když se vrátí ze školy, musí hned ale hned aspoň na chvíli vyběhnout na
zahradu. Ke své duševní hygieně nutně potřebuje protančit trávníkem od meruňky
ke skalníku, přivonět ke květinám, utrhnout si stéblo pažitky, pohladit trávník
a aspoň jednou hrábnout do hlíny. Naprosto ji chápu. Tohle máme totiž společné.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Nevím,
jestli to je tím, že můj tatínek byl zahradník. Mohlo by to být ale i tím, že
já běžně pracuju s papírem a nehmotnými slovy, zatímco na zahradě je
všechno tak konkrétní a hmatatelné. Cítím úlevu, když po dlouhém koukání do
monitoru počítače nebo probírání se v papírech mohu vzít do ruky hrábě, motyku
nebo zahradnické nůžky a dělat něco opravdového. Přes zimu se nic takového
dělat nedá, a tak na jaře už vždycky nedočkavě vyhlížím, kdy hlína změkne, pupeny
na větvičkách keřů se začnou nalévat a první jarní květiny vystrčí své zvědavé
prstíky z hlíny ven na sluníčko. Přitom mne napadají všelijaké myšlenky. Jak
to ty sněženky dělají, že se dokážou bez poškození prodrat tou ještě zmrzlou
tvrdou hlínou, ale přitom malé dítě je v prstíkách zmačká? Kdo je tak
podivuhodně a nepochopitelně stvořil? <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Už jen
pouhé pomyšlení na práci na zahradě mě naplňuje potěšením. Toužím naplnit plíce
svěžím jarním vzduchem, vůní trávy a vlhké hlíny. Mé prsty by chtěly
prohrábnout měkkou hlínu nebo sevřít plnou hrst suchého listí vyhrabaného
z trávníku. Nemůžu se dočkat, až budu kypřit půdu kolem růžových keřů a
obhlížet, jak na mne mrkají rašícími očky. Když se budu vracet domů, vždycky si
ponesu nějakou malou kytičku a samozřejmě taky hrst bylinek. Čaje z čerstvé
máty se nebudu moci nabažit. Už aby to bylo. Nemůže to přece dlouho trvat. Pár
dnů a oteplí se, zavane vlahý jarní vánek a my se vydáme s dcerou
vytěšené potěšení naplno prožívat. <o:p></o:p></span></div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-75999156689255828832018-02-06T05:33:00.001-08:002018-02-06T05:33:45.271-08:00Prorocké sny<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPPUK4Dl9dfcHxk605yFoTjJqr7yA2jDmV5jGnKhPFwPbQLBC6bN-f4GU9xED8qZ5Js0-lma3gVL-txl0pQ_ArLGiI_wVYCIqy2r8JlILUtQtxHj0x3shP3UEt8fmvGFKZgAK-T7q02ujP/s1600/sny.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="485" data-original-width="750" height="206" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPPUK4Dl9dfcHxk605yFoTjJqr7yA2jDmV5jGnKhPFwPbQLBC6bN-f4GU9xED8qZ5Js0-lma3gVL-txl0pQ_ArLGiI_wVYCIqy2r8JlILUtQtxHj0x3shP3UEt8fmvGFKZgAK-T7q02ujP/s320/sny.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
Začala jsem číst knížku o prorockých snech. Vybrala jsem si takový
titul i přes to, že si většinou své sny nepamatuju. Možná se mi v noci
něco zdá, ale když se probudím, skoro nic mi nezůstává. Nanejvýš zachytím
prchavý závan nějakého pocitu, nálady, atmosféry a ten se rychle rozplyne.
Ostatní členové mé rodiny dokáží o svých snech ráno u snídaně poutavě dlouze
vyprávět, pamatují si neuvěřitelné podrobnosti jako barvy, vůně a komplikované
zápletky dějů. Obdivuju je, protože tohle se mi nestává. U snídaně už ani
nevím, že jsem spala. Jsem tak plná plánů všeho, co by se dalo provést,
nedočkavě koukám z okna, jaký máme nový den, mám hlad na snídani a minulá
noc pro mne už neexistuje.</div>
<div class="MsoNormal">
Knížka o snech se na mne usmívala z police a já jsem
měla dojem, že si mne volá. Někdy to tak s knihami mívám. Pustila jsem se
do čtení a zatoužila jsem po snech.Věřím, že v nich může Bůh promlouvat a
mě samozřejmě zajímá, co mi říká. Biblická argumentace o prorockých
vlastnostech snů mi přišla dobrá. Těžko pochybovat, děj některých příběhů je na
pokynech vydaných ve snu přímo založený. Praktické tipy, jak polapit ulétající
sen, jsem rovnou naplnila. K posteli jsem si na dosah ruky přichystala
bloček a tužku, abych si mohla okamžitě zapsat slovo, myšlenku, vjem nebo obraz,
který by se mi v noci zdál. Hned vedle jsem si položila taky baterku,
abych nemusela rozsvěcovat lampičku a nebudila třeba uprostřed noci svého
manžela. Kdo trénuje, zlepšuje se a já jsem toužila po snech. </div>
<div class="MsoNormal">
Dočetla jsem se k části, kde autor napsal, že sny od
Boha se zabývají oblastí naší působnosti, případně naší služby, oblastí,
v níž nám dává autoritu. To mi přišlo jako velmi logické. Nemohla jsem se
dočkat, až se mi v nějakém snu něco takového vyjeví. Zatím totiž
v mém bločku na sny bylo jen několik slov a ta odrážela spíš střípky děje
předchozího dne nebo dojmy z filmu, který jsem sledovala před spaním. Většinou
jsem v nich nic srozumitelného nespatřovala. Stále jsem ale doufala, že
třeba i prostřednictvím snu ke mně může Bůh promluvit a ukázat mi, kudy dál. Naznačí
mi, jaká je má další cesta. Nebo mi jen potvrdí, co už vím, což by znamenalo,
že mě nečeká žádná výrazná změna a to by také bylo hezké. No prostě toužila
jsem slyšet Boží hlas.</div>
<div class="MsoNormal">
Začala jsem dokonce večer před ulehnutím prosit o sny. To
jsem nikdy předtím nedělala, protože mě to ani nenapadlo. No a dnes se mi nad
ránem zdál sen, který se dal zapsat. Obsah mého snu zapadal poměrně přesně do
souvislostí vizí, Božích pokynů a oblastí duchovní autority. Byla v něm
zřetelná odpověď na můj otazník, pokyn, jímž se vyřešil problém toho dne.
Vděčně jsem si zapsala myšlenku ze sna připravenou tužkou do bločku. Co kdybych
zapomněla? U snídaně jsem dcerám nadšeně vyprávěla, že jsem konečně měla sen,
v němž jsem dostala řešení nějakého svého úkolu. Samozřejmě se zvědavě
dotazovaly, co to bylo. A já jsem jim hrdě svěřila, že mi Bůh laskavě ukázal,
co mám dnes uvařit. </div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Ještě stále toužím po snech. Jednou přijdou a já budu
připravená.</div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-86317752393085183592018-01-17T08:32:00.000-08:002018-01-17T08:32:19.117-08:00Ptačí hnízda jako podnět<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdm67_IGZer0GcybP9tauAawHnSalAacE4033lWaSt6Zyu1m5h97Mrz-CJpPbYSMGxoKdcbmW4NwctzVXm7z8nWRNK23Hadm-6KOfWBMolCL5JaSyvwqobtZSTr8auUgjbRe4TmmmSVgFb/s1600/hnizdo.jpeg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="225" data-original-width="400" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdm67_IGZer0GcybP9tauAawHnSalAacE4033lWaSt6Zyu1m5h97Mrz-CJpPbYSMGxoKdcbmW4NwctzVXm7z8nWRNK23Hadm-6KOfWBMolCL5JaSyvwqobtZSTr8auUgjbRe4TmmmSVgFb/s320/hnizdo.jpeg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
Kdysi jsem zjistila, že podzimně holé větve stromů odhalují
opuštěná ptačí hnízda. Velice mne to zaujalo. Že zrovna v naší ulici si
jich postavili tolik? Říkala jsem si, že to možná ukazuje na to, jak ta naše
ulice je vhodné místo k životu. Cítila jsem se tím nějak osobně poctěná.
Dalším zkoumáním této podivuhodné záležitosti jsem ovšem musela své mínění
poopravit.</div>
<div class="MsoNormal">
Ti ptáci stavějí hnízda všude! Dokonce i na těch
k životu nejméně vhodných místech. Objevila jsem hnízda přilepená na větvích
nad frekventovanými křižovatkami, na nejnižších možných rozsochách větví stromu
těsně u vchodu do školy, uviděla jsem je v nepříliš hustém křoví na
trávníku u samoobsluhy a dokonce jedno malinké rozčepýřené hnízdečko se
naparovalo na dosah ruky na malém hlohu u tramvajové zastávky
v nejcentrovatějším centru města. Ti ptáci nemají rozum! Být nějaká
záchranářka, sbírala bych takhle nezodpovědně postavená hnízda a odnášela je
někam do bezpečí, do hlubin parků nebo aspoň za roh do klidnější ulice. To ale
nejsem, a tak je nechávám tam, kde jsou. Je to jejich vlastní nezodpovědnost.</div>
<div class="MsoNormal">
Ale mezitím, poté, co jsem o svém nacházení a počítání
ptačích hnízd někam napsala, se mi začaly hlásit další ženy. Také propadly
kouzlu objevování ptačích domovů. Maily se zprávami, kolik hnízd kde
v které ulici napočítaly, docházely v hejnech. Kromě těch počtů, kdy
to vypadalo skoro jako by se trumfovaly, mi psaly, jak se proměnil jejich vztah
k ulicím, kde žijí, k blízkým parkům a zahradám, prostě k okolí
jejich domovů. Jedna žena mi napsala, že si poprvé doopravdy uvědomila, že
v její ulici rostou stromy. Jedna mi dokonce telefonovala, že objevila
ptačí hnízdo na větvi přímo pod svým oknem ve třetím poschodí. Jiná paní se mi
svěřila, že ji rozplakalo, když za křovím u popelnic uviděla čimčarující hejno
vrabců. Vzpomněla si na dětství, kdy jim u babičky na dvorku sypala drobky a
tajně házela zbytky svačiny, kterou už nechtěla dojídat. Vrabci byli jejími
tajnými spojenci. Dokud ji nenapadlo poohlédnout se po ptačích hnízdech,
protože chtěla zjistit, jak je na tom s nimi okolí jejího bydliště,
vlastně si vrabců nevšimla. „Vůbec jsem netušila, že ještě ve městě žijí a
dokonce tak blízko,“ psala mi, „od dětství jsem je neviděla. Až teprve teď.
Napadlo mě, co dalšího ještě nevidím a přitom to mám před očima.“ </div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Její dopis mě dojal. Hned jsem si představila tu malou
holčičku házející drobky vrabečkům. A taky jsem si promítla dospělou ženu
vzpomínající na dětství při pohledu na houf vrabců. Nejvíc se mne ale nejspíš
dotkla její věta o určitém druhu slepoty. Díky ní může člověk nevědět o tom, že
v parku v naší ulici žijí veverky, že za rohem otevřeli novou
cukrárnu, že houpačky na dětském hřišti jsou dimenzovány i na váhu dospělého,
že rozkvetly sakury, že zpívají ptáci, že naproti v přízemí bydlí za oknem
kočka, která se někdy nechá pohladit, že sousedových Pepíček už má dva zuby, že
v tom malém suterénním krámku s podivným neidentifikovatelným zbožím
ten pan prodavač dokonce bydlí. Můžeme úplně přehlédnout, že svět je velice
barevné zajímavé místo, a je škoda kvůli nevšímavosti přicházet o spoustu
potěšení. </div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-70053030511366489892017-12-17T12:19:00.001-08:002017-12-17T12:19:57.541-08:00Aspoň dvacet druhů<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5XZsP8okTK4-l8WZQPtUqOmmb0YWkpFDX9JgHv7JOZnHGEPAVOuXiB7t2BOMiE5T0ArR3gxeTrZqbzPp2n1PYzEfjJB33XLieFV9WvtllghamMmQQcgW9i9Cxvi165yY71BlCHY1WsYI9/s1600/linecke.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="426" data-original-width="640" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5XZsP8okTK4-l8WZQPtUqOmmb0YWkpFDX9JgHv7JOZnHGEPAVOuXiB7t2BOMiE5T0ArR3gxeTrZqbzPp2n1PYzEfjJB33XLieFV9WvtllghamMmQQcgW9i9Cxvi165yY71BlCHY1WsYI9/s320/linecke.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Potkala jsem
Moniku. Včera navečer uprostřed samoobsluhy s vozíkem plným potravin.
Strašně spěchala, když jsem se jí ptala, jak se má. Vrhla na mne uštvaný výraz
a vydechla, že nemá čas, protože za chvíli budou Vánoce. Skoro to vypadalo,
jakoby Štědrý den měl být už zítra. Zeptala jsem se jí, co blbne, vždyť do
Vánoc je přes týden času? Řekla mi: „No právě! Už jen deset dnů. Já to
nestihnu.“ Málem se mi u regálu s moukou a cukrem rozplakala. Chvíli jsem
na ni civěla, ale rychle mi to došlo. Vy Moniku neznáte, já ano. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Monika je
opravdový člověk. Neumí nic dělat napůl. Když studovala, byla nejlepší ze
všech. Vyhrávala odborné studentské soutěže, její práce byly všem za vzor. Když
sportovala, musela vyhrávat. Do čeho se pustila, v tom byla výborná. Ona
totiž věděla, že dobré dílo chce oběti. Nelitovala času, energie, sil, ani
peněz. No a když se vdala, hádejte co? Všechnu svou energii věnovala úsilí stát
se tou nejlepší hospodyní, manželkou a matkou v širém okolí. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">„No ale kvůli
Vánocům se nezblázníš, ne? Kde máš děti?“ zeptala jsem se jí. „Ale kluci jsou s
tátou. Šli se projít do města. Okukovat rozsvícené výklady, stromeček na
náměstí a tak.“ „Tak to máme čas na
kafe!“ zajásala jsem, protože moje dcery zas pro změnu byly v dramaťáku.
Polekaně na mne koukala a pak váhavě přikývla. „Tak jo, ale jen na chvíli.“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Sotva jsme
poskládaly všechny naše nákupní tašky kolem malého stolečku v cukrárně,
Monika se upřeně zahleděla na ciferník svých hodinek. „Mám tak půl hodiny, víc
fakt nemůžu.“ „Však jo,“ smířlivě jsem ji uklidňovala, „a co tak honíš?“
Představila jsem si její vždycky dokonale uklizenou domácnost a opravdu mě
zajímalo, z čeho je tak vynervovaná. „No víš, já ještě musím upéct nějaké
cukroví,“ sdělila mi mezi dvěma doušky kávy. „Aha a kolik jich už máš?“ zeptala
jsem se, protože znám Moniku. Ta nebude deset dnů před Štědrým dnem péct první
linecké. Ale její odpověď mě šokovala, i když jsem čekala ledacos. „No zatím
jen šestnáct druhů. Ale dneska musím zvládnout ještě aspoň tři upéct, zítra je
slepím a nazdobím. Pozítří nestihnu nic, to je ve školce besídka, ale
v pátek ještě udělám nějaké to nepečené. Tak pět šest druhů. No a o
víkendu přijede maminka.“ Málem jsem si vylila kávu do klína! „Cože?!“ a rychle
jsem se pokoušela spočítat, kolik těch druhů cukroví tedy bude celkem. „Dvacet
pět? Ty budeš mít dvacet pět druhů cukroví?“ „No,“ odpověděla mi najednou nějak
upejpavě. „A proč tolik, prosím tě? Není to zbytečný?“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Monika se
zatvářila docela zoufale a řekla mi to naplno: „Ty neznáš moji maminku! Ta peče
každý rok aspoň dvacet druhů. Kdo má míň, není pořádná hospodyně! Nemůžu si
dovolit mít míň než dvacet druhů cukroví, zklamala bych ji!“ Koukala jsem na ni
asi dost vyděšeně, protože jí vytryskla slzička. „Chápeš mě přece, ne?“ a
malinká slzička se jí koulela po tváři. Nezůstala poslední. Až se Monika
vyplakala, vysypala to všechno. Celá ta léta, každá ta práce, všechno to úsilí
bylo proto, aby maminka byla spokojená. Stejně všechno bylo marné. Maminka
vždycky našla něco, co ještě nebylo dost dokonalé. Vždycky předhodila své
snaživé dceři nějakou oblast, v níž ještě dostatečně nevynikla. Jen občas
a zdrženlivě připustila, že něco snad trochu zvládla, ale přirozeně, ještě to
bude chtít zlepšit. Monika se zoufale snažila být dobrou dcerou své náročné
matce, ale tušila, že ji neuspokojí nikdy. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Když jsme
spolu probraly, že je báječná ženská, i kdyby nikdy v životě žádné cukroví
neupekla, a že její manžel i synové jsou maminkou nadšení, i kdyby pekla jen
vanilkové rohlíčky, a konec konců na nikom jiném už tolik nezáleží. Po těchto
závěrech jsme si objednaly grog. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">„Už to chápu,
není špatné snažit se být nejlepší. Není marné snažit se udělat radost rodičům,
ale je špatné ztrácet kvůli tomu radost a pokoj.“ S takovým závěrem jsme
se mohly spokojit obě dvě. Při grogu mi Monika, která najednou nikam nespěchala,
sdělila recept na báječné cukroví skoro bez cukru s názvem nadýchané
obláčky. Já myslím, že je do Vánoc ještě stihnu.<o:p></o:p></span></div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-55185408438151998832017-12-09T10:00:00.000-08:002017-12-09T10:00:18.029-08:00Fejeton o těšení se<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNWfZpHxmzyfrfajt4O9oK5M-WsukkDKaM7ZlvYdTxhcNR4v_YH4AYGYFf9jqnnz9KvekYu8mbtpiJ6_oBj19lhPI55ZR4CE8IsPHVespjlJO1L6pNW91IDbdjUBjf2VjCHKEFw-3mQBpK/s1600/skockou_podstromeckem.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="715" data-original-width="960" height="238" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNWfZpHxmzyfrfajt4O9oK5M-WsukkDKaM7ZlvYdTxhcNR4v_YH4AYGYFf9jqnnz9KvekYu8mbtpiJ6_oBj19lhPI55ZR4CE8IsPHVespjlJO1L6pNW91IDbdjUBjf2VjCHKEFw-3mQBpK/s320/skockou_podstromeckem.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Arial","sans-serif";">Na
mimořádných událostech a svátcích mě vždycky zaráželo, jak krátce trvají.
Těšívala jsem se celé dlouhé týdny, nemohla jsem se dočkat, malovala jsem si
čárky, pak jsem je pořád pečlivě přepočítávala a pěkně jednu po druhé
umazávala, abych zřetelně viděla, jak se ten vytoužený den už blíží. A pak
najednou frrr! Slavný den byl pryč, ani jsem nevěděla, kam se poděl.<br />
<br />
Protože se mi to stalo skoro pokaždé, když jsem se na něco tak moc těšila, a
nezáleželo na tom, jednalo-li se o narozeniny, Vánoce, večírek, divadelní
představení nebo výlet, usoudila jsem, že na vině nebude ta událost sama. Možná
na vině nejsem ani já a ani nikdo jiný. Nejspíš je potřeba na to jít jinak.
Chytře.<br />
<br />
Co trvá nejdéle? Těšení. Čeho je tedy třeba si nejvíce užít? Těšení! Řešení
bylo jasné: vymyslet nějaké metody, jak z těšení vytěžit maximum. Poctivým
výzkumem jsem zjistila, že metody tu jsou, dokonce se hojně používají, ale my
ani vlastně nevíme, že si jimi užíváme těšení. Za pár dní tu máme Vánoce,
zaměřím se tedy na těšení předvánoční.<br />
<br />
Adventní kalendář není nic jiného než zhmotnělé těšení. Každý den jednu malou
lahůdku, malou sladkůstku, nebo to nemusí být sladké, může to být denně kolečko
salámu nebo štamprlička něčeho dezinfekčního. Tajemství je v tom: každý den
jednu malou věc. Je to záloha na Vánoce. <br />
<br />
Těšení jsou i přípravy. Nakupování vás bude jinak bavit, když budete vědět, že
každým nakoupeným dárkem jste blíž tomu dni. A tudíž i té radosti, kterou váš
dárek způsobí. Každou vyleštěnou klikou, slepeným lineckým kolečkem, rozvěšenou
ozdobou nebo rozsvícenou svíčkou jsme blíž tomu dni. Už nyní ochutnáváme jen
malý kousek té slasti, která se pak rozvoní naplno. Já tedy zkouším neleštit
kliky, neslepovat linecká kolečka a nepsat vánoční gratulace, abych to už měla
za sebou, ale protože tohle jsou úkony, které mě přibližují Vánocům. Raduju se
už teď, aby mi radost déle vydržela. Vím, že pak to možná bude frrr…<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-39644051955280887552017-11-03T08:57:00.001-07:002017-11-03T08:57:21.445-07:00Kaštany<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk0t_j2xqUB681YONzo6TuHolDMt6XxHsYvfKVZ9ej_9dNWXMT27Th3xG0mIzPJs2AmgF5TIIZijb3xLmpYLoEk26GFMkND_dUisrMxnlW4GwQDzs-Ipe8W1Mkje_5KBJzpfj8CC56WVjy/s1600/kastany-620x413.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="413" data-original-width="620" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk0t_j2xqUB681YONzo6TuHolDMt6XxHsYvfKVZ9ej_9dNWXMT27Th3xG0mIzPJs2AmgF5TIIZijb3xLmpYLoEk26GFMkND_dUisrMxnlW4GwQDzs-Ipe8W1Mkje_5KBJzpfj8CC56WVjy/s320/kastany-620x413.jpg" width="320" /></a></div>
<span style="font-family: "Bookman Old Style"; font-size: 10.0pt;">Každé roční
období s sebou přináší jiné rozkoše. Na podzim jsou to například padající
kaštany. Plody jírovce. S napětím vyhlížím, kdy začnou ostnaté slupky
pukat a z hebkého bílého pelíšku se vykulí ještě vlhké, lesklé hnědé
kaštany. Ještě nedávno, není to tolik let, jsme je
vášnivě sbírali s dětmi. Pytle plné kaštanů, kapsy plné kaštanů, tašky
plné kaštanů... Doma se pak kutálely všude, míchaly se do ořechů a moje
popelky je zase přebíraly. Zestárlé bez lesku jsme nosili na rodinných výpravách
prasátkům v oboře.<o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: 'Bookman Old Style'; font-size: 10pt;"> Dneska
je sbírám </span><span style="font-family: "Bookman Old Style"; font-size: 10.0pt;">už
jen tak pro sebe. Nikdy se nemohu rozhodnout, který je ten nejhezčí. Líbí se mi
velké bachraté kaštany, na nichž krásně vynikne ornamentální kresba různých
odstínů hnědé. Ale nejspíš ještě raději mám malinké kulaťoučké kaštánky, které
mne někdy svádějí, abych si do nich kousla. Tolik se podobají čokoládě! <o:p></o:p></span><br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style"; font-size: 10.0pt;">Strašně
ráda nosím jeden kaštánek v kapse, pohrávám si s ním, vychutnávám
jeho hladkost, těším se jeho hedvábným leskem. Často ve skrytu bojuju
s touhou udělat si tajně a jen tak pro sebe nějaké to zvířátko. Vždycky
jsem je na podzim vyráběla dětem, dokud byly ještě malinké. Pak jsem je to
učila a pomáhala jim, a když vyrostly, potom už jsem jen obdivovala, jak tvoří
prapodivné obludy z kaštanů samy. Dnes jsou velké a vyrábět zvířátka
z kaštanů je neláká. Mne ano. Ovšem styděla bych se, kdyby mne přitom
někdo pozoroval. Mohl by si o mně myslet, že jsem dětinská, hloupá, směšná nebo
něco jiného, ovšem potupného. Ale proč bych se vlastně měla stydět za to, že si
ráda hraju? <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style"; font-size: 10.0pt;">Kdo
si zapomněl hrát, zestárl. Nechci být stará! Myslím tím stará uvnitř. Pokud hra
může posloužit k prodloužení duševní svěžesti, sem s kaštanem! Kde
mám párátka? Čím že jsem to propichovala tvrdou slupku, abych do ní mohla
zastrčit párátko, špejli nebo voňavý hřebíček? Někde jsem měla schované kostěné
šídlo po babičce a tím to šlo báječně. Od té doby, co jsem je tak dobře
schovala, že je nemůžu najít, s podobně dobrými výsledky používám ocelovou
grilovací jehlu. Vyrobím si mravence, kozu a možná i žirafu. Tohle stádečko si
pak vystavím na psacím stole a nebudu se ostýchat přiznat se k autorství.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Bookman Old Style"; font-size: 10.0pt;">Pokud
vás něco takového láká taky, potěšte se pro tento týden zvířátky
z kaštanů. Bez ohledu na věk, vzdělání, důstojnost, zručnost, umělecké
obdarování a nakonec i bez ohledu na počet dětí nebo jejich věk. Když vás to
potěší...<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-55543786306291763032017-10-26T07:16:00.001-07:002017-10-26T07:16:29.023-07:00Podobenství v hrnci<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5KW_GvUf2LnllkRS8sJhbRcgB7exVj6R3RCGufsasTiCFZ4Z7D9KWbxkzizHWlLVW8MTYzfIeQWMB2Bu88YBhCdKcprteScCO8ywZhI_XmpGbDEgXcZ2mNXKgyn1K3acriLFwxBiiFPDS/s1600/dynova_polevka.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="744" data-original-width="500" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5KW_GvUf2LnllkRS8sJhbRcgB7exVj6R3RCGufsasTiCFZ4Z7D9KWbxkzizHWlLVW8MTYzfIeQWMB2Bu88YBhCdKcprteScCO8ywZhI_XmpGbDEgXcZ2mNXKgyn1K3acriLFwxBiiFPDS/s320/dynova_polevka.jpg" width="215" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 11.0pt;">Koupila jsem si na trhu dva
kusy dýně. Ne dvě celé dýně, ale dva velké kusy vykrojené z jedné obří
oranžové dýně. Dohromady vážily přes dvě kila. Prodavač, takový dědoušek, tykev
na místě rozpůlil, jednu polovinu nechal vcelku jako dekoraci a druhou
naporcoval na zhruba kilové kousky, zbavil jader a nastrkal do sáčků. Nejspíš
by tak velikánskou dýni nikdo nekoupil, protože by ji ani neunesl. A kutálet
dýni domů ulicemi města?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 11.0pt;">Už jsem se těšila, jak
z toho krásného materiálu uvařím polévku. To je naše typická podzimní
pochoutka. Dovlekla jsem svůj zeleninový náklad domů a pustila se do dýně.
Mínila jsem přichystat čerstvou dýňovou polévku k večeři. Je to hutné ale
lehké jídlo, plné chutí a povzbuzující barvy. Naštěstí pro pro svůj recept toho
nepotřebuji mnoho. Je to jedna z nejjednodušších polévek, co znám. Kapku
oleje, karí koření, sůl a na každou porci lžíci tekuté šlehačky.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 11.0pt;">Zbavila jsem kusy dužiny
slupky a nakrájela na menší kostky. Ty jsem vsypala do velkého hrnce na malou
trošku rozehřátého slunečnicového oleje. Když se kostky trochu opekly, posolila
jsem je a nepatrně zakápla vodou. Pak jsem přisypala karí koření, rychle
přiklopila poklici a a stáhla plamen. Dýně se už dál sama dusila. Po patnácti
dvaceti minutách se kostky rozpadaly a kuchyní to silně vonělo. Vypnula jsem
vařič a vytáhla ponorný mixér, svého věrného kuchyňského pomocníka. Hrnec jsem
si postavila na prkénko na kuchyňské lince a mixér zabořila doprostřed. Trochu
jsem se obávala, že když ho zapnu hned na nejvyšší rychlost, že mi oranžová
kaše zacáká kuchyň. Začala jsem tedy mixovat na nižší rychlost. Necákalo to. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 11.0pt;">Zamyšleně jsem pozorovala
pohyb částí. Překonala jsem pokušení honit mixérem jednotlivé kousky po hrnci a
držela jsem železnou vrtuli uprostřed hrnce. Jen jsem postupně zvyšovala
rychlost. Kousky samy lezly pod vrtuli přitahovány dostředivou silou. Hmota se
dala do pohybu. Za chvíli byla v hrnci jemná hladká řídká kaše barvy
slunce. Prstem jsem setřela trošku polévky z kovové hlavice mixéru a
olízla. Už teď to nebylo špatné, ale ještě trocha karí a malinko dosolit.
Přesto jsem nepřemýšlela o chuti a vůni téhle podzimní pochoutky. Uvažovala
jsem o podobenství, které se mi právě odehrálo před očima.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 11.0pt;">Jak často honím příležitosti
a životní okolnosti jako kousky dýně v hrnci. Většinou vyniká moje
křečovitá snaha. Jako nerozmixované kousky dýně v polévce. Pokud se mi
podaří zůstat v klidu a čekat, okolnosti se srovnají a příležitosti samy
přijdou až ke mně. Výsledkem bývá plynulý, jemný, hladký a barevný životaběh.
Jako ta krémová dýňová polévka.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: 11.0pt;">Ne že by polévka nebyla
potěšením, to teda byla, se lžicí šlehačky v každém talíři a ozdobená lístečky
bazalky, ale podobenství, které jsem pozorovala v hrnci, mě zahřálo ještě
o trochu víc. <o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-76462341775363899722017-10-10T07:48:00.002-07:002017-10-10T07:48:22.283-07:00Padající list<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7uvi4ONT5-8QCWQWSpw2S_A5i0nqiojgj-DZB-DNa12aUpYo178XXJDZ8O1h9_Eq7xcY7GU12RN7bNIWFj4LYb_fdO6mDM19BtMTx-mj9YKOxrLVtYrGuUJoswXaKzLXnfYfPxUeQQlZw/s1600/letici_list.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="363" data-original-width="500" height="232" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7uvi4ONT5-8QCWQWSpw2S_A5i0nqiojgj-DZB-DNa12aUpYo178XXJDZ8O1h9_Eq7xcY7GU12RN7bNIWFj4LYb_fdO6mDM19BtMTx-mj9YKOxrLVtYrGuUJoswXaKzLXnfYfPxUeQQlZw/s320/letici_list.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
Nádherný podzimní den. Slunko svítí, auta vesele jezdí, lidé
procházející pod mým oknem jsou oblečení nalehko jen v tričkách
s krátkými rukávy. Dokonce i pejsek, kterého páníček venčí na trávníku
přes ulici, se nadšeně honí za padajícími kaštany. Listí už skoro zežloutlo,
část už opustila stromy, poletuje vzduchem nebo obarvuje zelený trávník na
žluto. Takový veselý den.</div>
<div class="MsoNormal">
I já budu mít veselý den. Dneska se od rána do večera
nezastavím. Jako včera a jako zítra. Jsou to teď takové aktivní dny. Všichni
jsou ohromně výkonní, činorodí, plní nápadů. Já taky. Celý den jsem
v jednom letu. Snídám v běhu, obědvám v chůzi, většinou dělám
tři věci najednou. Mám pocit, že jsem ohromně důležitá, když jsem tak strašně
vytížená. Nekoukám, nelelkuju, pracuju, a to usilovně. Vždy ve střehu, stále
k dispozici. Chrlím nápady, jsem spolehlivá i zábavná, šířím dobrou
náladu. Všechno stihnu, skoro nic nezapomenu. Nedá se nic dělat, jsem prostě
zdatná a mám z toho radost!</div>
<div class="MsoNormal">
Zůstala jsem chvilku stát u pootevřeného okna a zahleděla
jsem se na zežloutlou korunu lípy přes ulici. Z vrcholku její nejvyšší
větve se uvolnil jeden drobný žluťoučký lístek a pomalým klouzavým letem se snášel
v ladných kruzích k zemi. Už už se blížil k zemi, ale poryv
vánku ho znovu podebral, pozvedl a poponesl o kousek výš a lístek vykroužil
ještě další plavný oblouk, ještě další půvabnou piruetu. Ve slunečních
paprscích zazářila jeho zlatá barva. Byla to tak veselá a zároveň jaksi tichá
podívaná. S napětím jsem hleděla na smělou dráhu jeho letu a nedokázala
jsem odpoutat svůj pohled. Jak dlouho ještě poletí? Kam dopadne? Jakou ještě
figuru zatančí ten žluťásek?</div>
<div class="MsoNormal">
Okouzleně jsem pozorovala let lístečku, dokud hladce
nepřistál mezi jiným listím na trávě. Nejspíš to byla jen krátká chvíle, ale mně
se zdálo, že trvala hodně dlouho. Všechny mé veledůležité povinnosti byly
zapomenuty, celá moje supervýkonnost byla odsunuta někam na vedlejší kolej.
Pocítila jsem krátký okamžik intenzivního štěstí. Jakoby se celý svět zastavil
ve svém pracovním chvatu a tvořivém třeštění a každý zároveň se mnou pozoroval,
jak se jeden maličký lupínek lípy snáší pomalu k zemi. Všechno ztichlo,
dokud nezmizel ve žlutavém koberci. Pak se pozvolna znovu ozval ruch ulice,
všichni začali někam spěchat, telefony se rozdrnčely, auta troubila, děti na
sebe pokřikovaly a všechno bylo jako dřív. </div>
<div class="MsoNormal">
Vydechla jsem úlevou, jako když to ve filmu dobře dopadlo, a
zatoužila jsem prostát takhle u okna celé dopoledne a pozorovat padající listí.
Představovala bych si, že jejich houpavé obloučky znázorňují něco jako životní
osudy. Mohla bych s otevřenýma očima snít. Strašně se mi chtělo ulpět
pohledem na něčem drobném a nepodstatném a zastavit se. To by bylo potěšení...
avšak pracovní povinnosti se už zase neúprosně hlásily o slovo, i můj telefon
zvonil a bylo třeba se probrat a dát se do práce. Přesto však tahle malá tichá
chvíle zanechala zřetelný otisk v mé duši.</div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Zkuste také na chvilku nerušeně postát u okna nebo na ulici
a navzdory vší usilovné práci si plně vychutnat okamžik padajícího podzimního
listí. Je to potěšení.</div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-80095630865049107922017-09-12T06:54:00.002-07:002017-09-12T06:54:48.035-07:00Nemohla jsem za nic na světě najít klíče<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirt8Sg2pXL7sn_G1v_ZmS91KfjR2RAFTeX3DKZYDVqU3qBlnrCHfu9dOvq4iKE-49uyM6JNoY3mFep-HjBS9joLdtQwcLQ43Ffmpt_95sunhdkdcXq1A-n20yBsU1ZqMelBe25lkCcMa5z/s1600/klicky.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="400" data-original-width="250" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirt8Sg2pXL7sn_G1v_ZmS91KfjR2RAFTeX3DKZYDVqU3qBlnrCHfu9dOvq4iKE-49uyM6JNoY3mFep-HjBS9joLdtQwcLQ43Ffmpt_95sunhdkdcXq1A-n20yBsU1ZqMelBe25lkCcMa5z/s320/klicky.jpg" width="200" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
Nemohla jsem za nic na světě najít klíče. Už jsem se
podívala na všechna možná i nemožná místa, kde bych je mohla mít. Prošacovala
jsem kapsy obou mých zimních kabátů, i když nosím jen jeden a ten druhý jsem na
sobě letos ještě neměla. Nic. Podívala jsem se do všech svých kabelek do všech
jejich hlavních, postranních i docela malinkých kapsiček. Nic. Prohlédla jsem i
kapsy bund a přihrádky batůžků mých dcer. Nic. Klíče nebyly ani na poličce
v předsíni, ani na háčku za dveřmi, ani v košíku s rukavicemi, a
šálami, dokonce ani ve velkém koši na čepice, ani nikde jinde jako třeba
v kuchyni nebo na psacím stole v pokoji. Prostě nikde nebyly. </div>
<div class="MsoNormal">
Byla jsem z toho nešťastná, smutná a cítila jsem i
vztek. Zlobila jsem se na sebe, pro tak nemožnou roztržitost. Styděla jsem se,
že tak velká holka ztratila klíče. Taky jsem prožívala úzkost, protože pokud se
nenajdou, budeme muset vyměnit zámek na dveřích od bytu, což bude drahé. Ach
jo? Kde by jen tak mohly být? Já přece klíče neztrácím. A tak jsem zase šla a
zase hledala pro jistotu ještě jednou na všech těch místech, která jsem už
jednou, jak jsem se domnívala, důkladně prohledala. Strávila jsem usilovným
hledáním aspoň hodinu. Pro nic jiného jsem neměla smysl. Do ničeho jiného se mi
nechtělo. Neměla jsem pokoj, dokud je nenajdu.</div>
<div class="MsoNormal">
Vztekle a taky už trochu vyčerpaně jsem zasunula šuplík.
Měla jsem toho dost. Už jsem hledala všude dvakrát, někde i třikrát. Nechala
jsem toho a smutně jsem se zadívala z okna. Čeká mě manželovo káravé kázání,
desítky dobrých doporučení od dcer, kam bych se všude ještě mohla podívat a já
na ně budu odpovídat, že už jsem se tam dívala… a pak budeme přemýšlet, ze
které obálky vezmeme peníze na nový zámek. Asi to bude z domácnosti a já
můžu na nové záclony do kuchyně zapomenout.
Celá utrápená jsem se zvedla ze židle a šla pověsit prádlo. Mé myšlenky
se pořád točily kolem hledání. Prý kdo hledá, najde… Bylo mi až špatně
z té marnosti. Docela se mi třásly
ruce a žaludek se stáhl do poloviční velikosti.</div>
<div class="MsoNormal">
Celý život je jedno velké hledání. Člověk pořád něco nebo
někoho hledá. Svou osobní identitu, své místo ve škole, pak pozici v
zaměstnání, ideálního partnera, správný čas k rozhodnutím, svůj způsob
oblékání, hudební styl. Hledáme recepty dobrých jídel, vyhovující prášky na
spaní nebo osvědčené metody, jak všechno rychle zvládnout. Hledáme Boha, a když
ho najdeme, hledáme, jak se mu líbit. Odborně teologicky se tomu dokonce říká
hledat jeho tvář. Hledání a nic než hledání.</div>
<div class="MsoNormal">
Momentálně jsem hledala na sušáku místo, kam pověsit
poslední vypraný kapesník. Taky jsem hledala, jak v této situaci zůstat klidná.
Ještě trochu vztekle jsem protřepávala čtvereček bílého textilu a zkoušela
posunout utěrky, aby se aspoň na kousek volného místa ještě vešel. Při této
mechanické práci se mé myšlenky volně rozletěly. Stále ještě poletovaly kolem hledání.
Prý kdo hledá, najde. To bych zrovna teď moc ráda viděla. Je vůbec ohledně
hledání a nacházení v té Bibli ještě něco jiného? Určitě je toho tam
spousta, jenže co z toho by mi právě nyní pomohlo? Přemílala jsem si
v hlavě útržky různých příběhů a míst, kde se mluví o hledání, ale nic mi
v myšlenkách neožívalo. Byly to jen nějaké známé věty. Až mi zazvonila výpověď
zdánlivě nesouvisející: Bůh hledá ty, kdo ho budou uctívat.</div>
<div class="MsoNormal">
Mé srdce zdeptané marným hledáním, nervozitou a strachem
poskočilo. Bůh hledá. On taky hledá. Třeba hledá jako já, ne on pátrá určitě ještě
usilovněji, než já sháním ty pitomé klíče, on hledá ještě daleko zuřivěji.
Možná ho taky bolí břicho a třesou se mu ruce, když dlouho nemůže najít. Třeba
taky nemá pokoj, dokud nenajde aspoň jednoho ochotného člověka k uctívání.
Pak se mu uleví. </div>
<div class="MsoNormal">
Musela jsem se posadit. Ta představa mě úplně zmohla. Slzy
se mi tlačily do očí a v tu chvíli mi bylo úplně jedno, kam se poděly mé
klíče. On hledá. Ale přitom by mohl tak snadno najít. Mohl by najít mne. Já bych mohla být nalezena
a mohla bych přinést pokoj, úlevu a potěšení do Božího srdce. Nechala jsem se
nalézt.</div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Klíče jsem našla odpoledne v postranní kapse kabelky,
kterou jsem ráno prohledávala třikrát.</div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-43057497505056448772017-08-30T08:13:00.000-07:002017-08-30T08:13:22.670-07:00Končí léto a začíná podzim<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaBFXu5ZFebp6Gowy0WxzvKNnjfkpgPqVouOTy5Rc6mpF8nAFW0cLiOh51T2ql6328bTLJggB5pKJCFCZGF7NmhJx37wGMeaVjtQLbrhUXux_2Xxp-_ANrS3iaZEuHbbF57S4jmyCDjXE2/s1600/vinice.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="960" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhaBFXu5ZFebp6Gowy0WxzvKNnjfkpgPqVouOTy5Rc6mpF8nAFW0cLiOh51T2ql6328bTLJggB5pKJCFCZGF7NmhJx37wGMeaVjtQLbrhUXux_2Xxp-_ANrS3iaZEuHbbF57S4jmyCDjXE2/s320/vinice.jpg" width="320" /></a></div>
Začal nový školní rok. Každé první září je pro mne tak
trochu prvním lednem. Něco krásného končí a něco krásného začíná. Prázdninové
uvolnění se zase zarovná do běžných řádů, kratší a posunutá pracovní doba se
znovu usadí do své původní polohy. Zase budu vařit jídla, která nesním a jíst
obědy, které jsem neuvařila. Prostě to tak vychází.<br />
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Letos jsme opravdu hezky oslavili Pavlínu – Silvestra
prázdnin. Na zešeřelé zahradě Anička rozsvítila spoustu svíček a lampiček, Adélka
nakrájela různé ovoce a s kostkami ledu nachystala do velké polévkové mísy
temně rudou sangríu. Já jsem připravila zeleninový salát se slaným sýrem.
Společně jsme v altánku na setmělé zahradě jedli salát s čerstvým
chlebem a pak popíjeli sangríu. Povídali jsme si o prázdninových zážitcích,
smáli se a vzpomínali. Ačkoli nikdo z nás hned prvního září nenastupuje
nikam do školy ani nezačíná vyučovat, přesto jsme měli pocit, že něco krásného
skončilo.<br />
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pro mne skončila možnost jít si ráno zaplavat do venkovního
bazénu a pak se třeba povalovat na lehátku na slunci, nebo si pak zaskočit na
trh a nakoupit všelijaké laskominy.
Potom zbytek dopoledne věnovat čtení, psaní, kuchtění nebo luštění sudoku. Můj
život se od prvního září zase podrobí jinému řádu. Moje prázdninová pracovní
doba, již nazývám ulejvací, bude opět
pokrývat dopoledne i odpoledne. Je to zvláštní, ale na podzim vždycky mívám
pocit, že mám daleko méně volného času. Přemýšlela jsem o tom, a není to tím,
že bych o tolik déle pracovala. Je to hlavně tím, že den se krátí a světla
ubývá. Na večerní šero reaguju ospalostí. Zdá se mi, že jsem strašně unavená a
musím jít do nejdřív do postele, ačkoli za plného slunečního svitu v létě
ve stejnou hodinu odcházím z domova si zaplavat, pracovat trochu na
zahrádce nebo něco podobně aktivního. <br />
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Rozhodla jsem se, že budu využívat dne co možná nejdéle. Dokud
to jen trochu půjde, chodím hned ráno na zahradu a medituju v altánku. Zrána
je už chladno, ale ten pocit venkovního vzduchu a prostoru je nenahraditelný.
Navíc tam je samozřejmě nejmenší nebezpečí, že budu chtít nebo případně muset
s někým mluvit. Protože je mimořádně teplý a slunečný začátek září (no
jistě, astronomický podzim ještě nenastal), hned po práci běžím na koupaliště.
Počítám dny, kdy ještě bude venkovní bazén otevřený a nechci minout ani jediný.
Chci si do sytosti užít té rozkoše plavat v chladivé vodě pod širou
oblohou. Vždyť víc než půl roku si ji nebudu moci dopřát! </div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Včera jsem vytrhala z truhlíků odkvetlé letničky a
plánuju je nahradit chryzantémami a vřesem. Dneska jsem dostala první letošní
právě spadlý kaštan a u okénka na rohu už měli burčák. Často myslím na to, že
všechno letní je právě dnes možná naposled. Prožívám vděčnost za samozřejmá
drobná potěšení. Do jednoho uzlíčku se mi mísí smutek z odcházejícího léta
a radost z přicházejícího podzimu. Je to zvláštní a hezké. Zdá se mi, že
tohle roční období nějak odráží období života, které právě žiju. Končí léto a
začíná podzim.</div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-52358379540486771292017-08-30T07:59:00.001-07:002017-08-30T07:59:19.606-07:00Slavíte Pavlínu?<br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8JIu2hFL0aBHqB-PFLY6_TWHMEnyRpldtZ9DwIixXWEUkEsoik1OgB8mgt3YNtte7SP7UmWk2c_drjYFkEZTdmst7j50Fw3qLGuzR4rVk9LpWMH897vlqCi4nM7BKh9x6OTaPk5CSO6fq/s1600/pavlina_silvestrpraznin.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="640" data-original-width="960" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8JIu2hFL0aBHqB-PFLY6_TWHMEnyRpldtZ9DwIixXWEUkEsoik1OgB8mgt3YNtte7SP7UmWk2c_drjYFkEZTdmst7j50Fw3qLGuzR4rVk9LpWMH897vlqCi4nM7BKh9x6OTaPk5CSO6fq/s320/pavlina_silvestrpraznin.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Konec prázdnin, to je přece něco jako Silvestr, ne? Rozhodně
podoba obou konců je víc než těsná. Něco se končí, definitivně končí a něco
nového definitivně začíná. Každé dítě, každý učitel a snad i každý rodič dětí
školou povinných to tak jistě cítí. </span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Když se tedy může tak halasně oslavovat
svátek konce kalendářního roku, náhodou připadající na jméno Silvestr, proč
bychom my, kterých se to týká, nemohli slavit podle libosti konec prázdnin –
nebo možná ještě i konec předchozího školního roku. Mimochodem jaké jméno
připadá na posledního srpna? Pavlína? <o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Slavit Pavlínu? Jak ji oslavíme? Objednám chlebíčky a rychlé
špunty na Pavlínu. Nebo ne. Možná uděláme poslední letní táborák a opečeme
špekáčky, ty se k prázdninám tak nějak líp hodí. Kdyby vyšlo počasí, šli
bychom ještě na koupaliště, na přehradu na lodičky nebo na výlet někam na hrad.
Tohle přece obvykle o prázdninách děláváme, a tak by možná bylo hezké ten den
podnikat něco typicky prázdninového.<o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Třeba by se hodilo hodnotit a bilancovat, jak se to dělává
před Silvestrem. Můžeme se ptát: Co jsme si od letošních prázdnin slibovali a
jak to vyšlo nebo nevyšlo? Stihli jsme všechny naplánované výlety, výpravy a
toulky? Prolezli jsme všechny hrady a zámky v okolí? Navštívili jsme
babičky, tetičku Vlastu i strejdu Pepu s tím jeho rozmazleným jezevčíkem?
Naučila se naše holčička plavat? A co váš syn? Už zvládne sám uvařit polívku
z pytlíku a smažená vajíčka? Kolik táboráků jsme si společně s dětmi
užili? Dva? Tři? Čtyři? Nebo jsme to zase nestihli, protože bylo pořád něco
důležitějšího a neodkladného? Poznali jsme se s dětmi během těch volných dvou
měsíců lépe? Měli jsme na sebe opravdu víc času, když jsme na sebe měli víc
času? <o:p></o:p></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Možná, že na Pavlínu (stejně jako na Silvestra) budeme
plánovat nový školní rok. nejdotaženější oslava Pavlíny je s péefkami! Taková
ta přáníčka zdravíčka a štěstíčka do nového roku. Vždycky se to píše dohromady
pro Vánoce i Silvestra: Veselé Vánoce a šťastný nový rok. Kdo by to neznal…
Zlaté podkůvky, roztomilí kominíčci, zelené čtyřlístky, růžová prasátka se
zakrouceným ocáskem, prskavky nebo číše bublinkového moku. Ty obrázky by se
když tak daly převzít. Ani s inovací textu nebude moc práce. Přece jen tradice
jsou taky hezké. Bude to asi takhle: Veselý konec prázdnin a šťastný nový
školní rok!</span><o:p></o:p></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Tak hezkou Pavlínu!</span> <o:p></o:p></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-40513606893775537792017-08-29T09:25:00.001-07:002017-08-29T09:25:34.073-07:00Ochutnávka ráje<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgA50ilo0j8khMh5Rb2ZKwt71zVKXNi17NoEANIJSWGovXMp7LWLHmZZkyymi1mNsXJVWf7kWBkUkAzH_CwTxqKi0l3GcLOY-eQH9QLYCyCV-_Ds8KTvoERvdhcns8X_ooyg36L5n4zNjl9/s1600/trh.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="540" data-original-width="540" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgA50ilo0j8khMh5Rb2ZKwt71zVKXNi17NoEANIJSWGovXMp7LWLHmZZkyymi1mNsXJVWf7kWBkUkAzH_CwTxqKi0l3GcLOY-eQH9QLYCyCV-_Ds8KTvoERvdhcns8X_ooyg36L5n4zNjl9/s320/trh.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
Na jednom kalendáři jsem si přečetla hezký aforismus: Život je
možná jenom upoutávka na něco mnohem lepšího. Nadšeně souhlasím. Zejména když
procházím v létě trhem. Náměstí, kde se už od středověku trhy konají, se
příznačně jmenuje Zelný trh. Prostě Zelňák. Je to mé oblíbené místo.</div>
<div class="MsoNormal">
Například dneska jsem si přivstala, abych to všechno stihla,
a vyrazila na trh hned zrána. Myslím, že ráno jsou ceny nejvyšší (kolem poledne
už se slevuje a odpoledne dostanete dva svazky mrkve za cenu jednoho nebo vám
k zelí přidají ještě kytičku pažitky), ale zase mám největší výběr zboží.
Na trhu si uvědomuju, jak jsem mlsná. U stánků s ovocem musím častěji
polykat sliny, jak mám chuť na všechno, co se tu vystavuje. Tolik barev, tvarů
a vůní! Maliny, jahody, ostružiny, višně, angrešt, rybíz červený, černý i bílý,
borůvky zahradní i lesní, to všechno se na mne culí z malých košíčků nebo
krabiček. Broskve mají velké i malé, rudé i žluté a hned vedle nich září
meruňky a nektarinky. Letní jablka voní na pět metrů a hrušky máslovky hrdě
špulí do světa svá žlutozelená bříška. Nezmínila jsem se o hroznech a melounech
jenom proto, že jsem to ještě nestihla. Při pohledu na to všechno rozmanité
bohatství se mne zmocňuje čirá blaženost. Navíc skoro každý vám dá ochutnat.
Jediným mým problémem je, že pak nemůžu unést košík plný těch dobrot, co jsem musela
nakoupit. Vleču se domů s obrovským nákladem, bojím se, abych si to
nepomačkala, a v duchu se hubuju. Příště toho koupím míň, rozhoduju se jako
pokaždé a vždycky marně.</div>
<div class="MsoNormal">
Zeleninové stánky nejsou o nic chudší. Papriky všech tvarů a
barev, sladké i pálivé se rozkládají vedle rajčat červených kulatých,
soudkovitých i miniaturních třešňových. Rajčata ovšem mohu mít i žlutá,
oranžová a nafialovělá skoro až do černa. Někteří trhovci mi poradí,
k jakému zpracování je který druh zvlášť vhodný, podle toho poznávám
pěstitele. Nepoučení prodejci nevědí nic. Na ty si dávám pozor, protože jejich
zboží nebývá místní. Zvlášť ráda nakupuju u jednoho pána z Medlova. Jeho
sortiment není příliš široký, ale zato vám o jednotlivých odrůdách řekne
všechno. Když mluví o tom, jak sázel salát, jak žena jednotila ředkvičky, nebo
jak strávili večer otrháváním fazolek, září mu oči. Jeho jarní máslový hlávkový
salát – to je jarní poezie, kterou s dobrou zálivkou směle postavím vedle
Máchy. </div>
<div class="MsoNormal">
Moc ráda nakupuju u babiček s malinkými stolečky, na
nichž jsou pečlivě vyskládány polévkové zeleninové balíčky, svazečky mrkve,
jarní cibulky nebo mladého pórku a kytičky bylinek. Některé mívají ještě
vylouskané vlašské ořechy, jiné prodávají i vyloupané fazole. Když si toho
koupím víc, vždycky dostanu ještě nějakou malou pozornost. Připadám si jako
velevážená zákaznice. </div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Celou tou ódou na Zelňák (a to jsem se vůbec nezmínila o
květinách, všelijakých sazenicích ani o bylinkách, mlčela jsem o moštech,
burčáku a medu, vyhnula jsem se stánkům s pečivem, domácími uzeninami a
kořením), tak tím vším chci říct, jak se těším do nebe. Jestliže tady na zemi
prožívám takovou štědrou hojnost rozmanitých druhů dobrot, co teprve tam?
V bibli se popisují stromy, které rodí každý měsíc několikeré druhy ovoce.
Umíte si to představit? Já ne. Jsem unešená už tady na zemi, která je teprve
malou ochutnávkou ráje.</div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-41463446701472049392017-07-21T08:14:00.001-07:002017-07-21T08:14:35.840-07:00Boží milostné vzkazy<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHOt1o_6bnL_WsuBCrXLGyDibpTVU8AGtiqfLUvPCxcERpMIS1NLH3SlcfiSjOuQNENlmPE10Bf3SkhcnipiFQdt73n0a_HOAbAy-QV4x0RywBLljsRvK3xFdC2K4QCNSAnwIl1b7_DwAF/s1600/gloriadei.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="296" data-original-width="260" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjHOt1o_6bnL_WsuBCrXLGyDibpTVU8AGtiqfLUvPCxcERpMIS1NLH3SlcfiSjOuQNENlmPE10Bf3SkhcnipiFQdt73n0a_HOAbAy-QV4x0RywBLljsRvK3xFdC2K4QCNSAnwIl1b7_DwAF/s1600/gloriadei.jpg" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;">Dneska
jsem už snad vstala levou nohou. Od rána se mi nic nedařilo. Zubní pastou jsem
si pokecala župan, ranní kávou jsem si spálila jazyk, chleba s máslem a
medem mi upadl na ubrus - jak jinak než namazanou stranou dolů. Rychle obléct a
skočit nakoupit. Jenže poslední silonky bez dírky jsem měla na nohou včera.
Dobře, tak džíny a tenisky. Při placení v samoobsluze se mi u pokladny
vysypaly všechny drobné. Ucho nákupní tašky se utrhlo naštěstí až před naším
domem a přišla jsem jen o jeden citron, který se zakutálel pod zaparkované
auto. Ještě že jsem nenesla vajíčka! Zato jsem zapomněla koupit brambory. Jak
bez nich uvařím naplánovaný bramborový guláš, to fakt nevím. Doma zatím děti
rozlily na pracovním stole černou tuš. Zvoní sousedka, že dvě hodiny nepoteče
voda. Bože! Jak v takové situaci udržet postoj vděčnosti?</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; mso-fareast-font-family: Batang;">Tuhle
neděli jsme totiž měli takové krásné kázání. Hovořilo se o tom, jak máme být
stále vděční, protože naše věčnost je zajištěna spasitelským dílem Kristovým.
Jak máme neustále chodit v postoji vděčnosti. Jo, to mi teď znělo stejně,
jako kdybych měla chodit v postoji spatném. Vůbec nic jsem si nedokázala
představit pod těmi velkými slovy jako spasení, vykoupení, vysvobození
z otroctví hříchu, záchrana na věčnost… Jak bych mohla být vděčná za něco,
co v tuhle chvíli ani nechápu. Strašně se mi chtělo reptat. Kdyby jen to,
nadávala bych jako špaček! V mém nitru zuřil hrozný boj. Chtělo se mi
naštvat se. Obvinit někoho za všechnu tu smůlu. Něčím praštit. Vyvztekat se a
pak se litovat. Jako obvykle.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; mso-fareast-font-family: Batang;">Nějak
jsem se uklidnila, ale pomyšlení na postoj vděčnosti mě dráždilo, kdykoli jsem
si na něj vzpomněla. Když jsem věšela na balkóně prádlo, které se přece jen
stačilo doprat, než zastavili vodu, zdálo se mi, že vzduch je nějak voňavější
než ráno. Na trávníku přímo před mýma očima se v ptačí napáječce koupal
černý kos. Legračně stříkal a zjevně si svou lázeň pěkně užíval. Pak vyskočil
na velký kámen vedle, rovnal si pírka a po očku mě pozoroval. Vůbec se nebál.
Povylétl si na větev meruňky, co směřovala ke mně a zazpíval. Krása! <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; mso-fareast-font-family: Batang;">Vyběhla
jsem na zahrádku, abych nalila do napáječky čistou vodu a natrhala si pažitku
do polévky. A co nevidím, moje krásná růžovožlutá růže konečně rozkvetla. Je
nádherná. Všechna tři poupata na keři porozvinula své lístky. Jak vznešeně
voní. Je to nejkrásnější růže, jakou mám. Ty drobné růžové růžičky jsou veselé,
tmavě červené s předlouhými rovnými stonky jsou vášnivé, ale tahle má
v sobě něco zvláštního. Jakže se jmenuje? Ten název na lístku ze zahradnictví
si přece pamatuju. Bylo to něco latinského. Aha, už vím: Gloria Dei. Ale to je
přece totéž, co bývá napsáno na tom transparentu, který drží anděl nad
betlémskou jeskyní vždycky o Vánocích. To znamená, že ta růže se jmenuje Sláva
Bohu! Zarazila jsem se a znovu jsem si přivoněla. Pocítila jsem jakýsi ostych.
Tak tahle růže rozkvete, a tím pozdraví svého Stvořitele. Dokonce přinutila i
mne, abych řekla Sláva Bohu, když jsem ji uviděla rozkvétat. To nemůže být
náhoda. Prve ten kos, teď tahle růže – co mi tím chceš, Bože, říct? Já nevím,
ale zdálo se mi, jako by Bůh jen tak pokrčil rameny a usmál se: Nic zvláštního.
Mám tě rád.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; mso-fareast-font-family: Batang;">Neslyšela
jsem žádný hlas, ani nehřmělo. Jen zazpíval pták a rozkvetla růže. Můžete se
tomu smát. Můžete nade mnou kroutit hlavou, že si to vymýšlím. Klidně. Já to
totiž vím: tohle byly Boží milostné vzkazy pro mne. <o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; mso-fareast-font-family: Batang;">K obědu
jdu vařit špagety, i když nemám sýr. Nějak mi to dneska nevadí. Jsem vděčná.<o:p></o:p></span></div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-79271023298423758742017-07-11T09:12:00.000-07:002017-07-11T09:12:01.546-07:00Autogramiáda na KCHK v Brně<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQv-ceKK32Zmi_O9kXhs-aL3iZ20FGRu26Nfo57iXCF8iHvif_qF-KvDKThbInOjj5bZDGdrSjGvUfd1zWZHkH5F81LXrk1MWHXj3e07Ds6zRW7MLHizrsx5BawB8mRYxUlh1nralh8I8o/s1600/autogrami%25C3%25A1da+na+kchk.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="872" data-original-width="1308" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQv-ceKK32Zmi_O9kXhs-aL3iZ20FGRu26Nfo57iXCF8iHvif_qF-KvDKThbInOjj5bZDGdrSjGvUfd1zWZHkH5F81LXrk1MWHXj3e07Ds6zRW7MLHizrsx5BawB8mRYxUlh1nralh8I8o/s320/autogrami%25C3%25A1da+na+kchk.jpg" width="320" /></a></div>
V pátek jsem podepisovala svou poslední čerstvou knížku Život v tempu andante. Na Katolické charismatické konferenci jsem měla hodně příznivců. Setkala jsem se s milými lidmi, a poskytla následující rozhovor.<br />
<br />
https://ze-zivota.signaly.cz/1707/hana-pinknerova-byt-maminka-nejlepsi-prace-jakou-jsem-kdy-melaHanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-66595267519128269702017-06-29T06:37:00.001-07:002017-06-29T06:37:21.419-07:00 Jak to vypadá se sourozenci?<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-Q4n9vaMnTKW7KKTzy5YuxKRT2SCsFvb1iVwxpFLGBtcuHe2pQZ04iS8YRiDzSE_-cTYmwyT2bdrc5aLTDz9UgPs6iTZ3ErOo0YUrLWVMzY4u7P5qGad9X0XGE1Ttw98FoDnklXOCSCLW/s1600/sourozenci.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="495" data-original-width="978" height="161" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-Q4n9vaMnTKW7KKTzy5YuxKRT2SCsFvb1iVwxpFLGBtcuHe2pQZ04iS8YRiDzSE_-cTYmwyT2bdrc5aLTDz9UgPs6iTZ3ErOo0YUrLWVMzY4u7P5qGad9X0XGE1Ttw98FoDnklXOCSCLW/s320/sourozenci.jpg" width="320" /></a></div>
„K tématu domácí školy mě napadá, jak to vypadá, učí-li se v
rodině takto více dětí? Jaký věkový odstup sourozenců je ještě možný, jaký je
ideální a kdy to je vyloučeno úplně? Co když jeden ze sourozenců onemocní? Lze
doma vyučovat, když ke školákům přibylo i miminko? Je to individuální podle
situace v každé rodině, nebo lze stanovit nějaké obecné pravidlo?“<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Z vlastních zkušeností mohu popsat pouze situaci, kdy
se v domácnosti vyskytují dvě děti v rozmezí tří let. V první
etapě jsme měli doma školačku a předškolačku, ve druhé dvě školačky. Třetí
etapa s jednou školačkou školní a jednou školačkou domácí se nepočítá,
protože je mimo rozsah tohoto dotazu. Třeba ji probereme jindy.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Věkový odstup sourozenců</b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Nedomnívám se, že by věk dětí mohl jakkoli limitovat domácí
vzdělávání. Situace spíše závisí na jejich temperamentu a schopnostech rodičů
je zaměstnat. Jak jsem už uvedla, moje zkušenosti vycházejí z počtu
pouhých dvou dětí. Své poznatky a metody jsem však konzultovala s mnoha dalšími
rodiči s různým počtem různě starých dětí. Většinou jsme se shodli, že
jsme dospěli k týmž závěrům. Mohu proto s určitou mírou jistoty
prohlašovat své metody za obecně platné.</div>
<div class="MsoNormal">
Jsou-li si děti věkem blízko, je možné je zaměstnat obě nebo
případně všechny podobnou činností. Mohou závodit, soupeřit nebo naopak
spolupracovat na projektu, připraveném pro společnou práci. Ideální je obě
polohy střídat. Je dobré umět soupeřit i spolupracovat. Pokud je třeba probírat
s každým z nich něco individuálně (buď protože jednomu jde něco lépe
než druhému, anebo protože nejsou ve stejném ročníku a neprobírají stejné
učivo), pak podle mých zkušeností je nejlepší začít aktivně pracovat
s žákem mladším. Staršímu je snazší uložit samostatnou práci – počítání,
doplňování, zapisování, kreslení, nebo něco samostatně prostudovat. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Mladší dítě, ať již je školákem, nebo je teprve ve věku
předškolním, potřebuje „nasytit“ svou potřebu zájmu a osobního kontaktu. Má-li
tuto potřebu naplněnou, dokáže si posléze samo hrát případně samostatně
pracovat. Pokud se nejprve učitel věnuje staršímu dítěti, mladší to většinou
bere úkorně a zlobí, aby dosáhlo pozornosti a zájmu ze strany dospělého. Ruší
výuku a vyvolává konflikt. Je-li možné takovým událostem předcházet, je to
jistě lepší.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
U nás doma jsme tedy většinou začínali s mladší
školačkou nějakým společným čtením nebo povídáním, ústním zkoušením nebo
výkladem. Snažila jsem se, aby výuka byla co nejaktivnější, aby měla žákyně
pocit, že jsem se jí opravdu věnovala. Pak bez námitek a známek odporu usedala
k nějaké samostatné práci a já jsem se mohla začít věnovat starší žákyni,
která se zatím zaměstnávala sama. Buď jsem pro ni přichystala nějaké pracovní
listy (některé praktické či obrazové slovní úlohy byly za odměnu!), nebo si
sama něco pročítala, doplňovala pravopisná cvičení či cvičila na hudební
nástroj.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Kdo si hraje, nezlobí</b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Pro mladší děti, které ještě nevyučujeme, je potřeba
připravit tvořivé hry. Dnes je samozřejmě nabídka daleko pestřejší než
v dobách naší domácí výuky, a tak se dá ledacos zakoupit. </div>
<div class="MsoNormal">
Častou komplikací ovšem je, že mladší sourozenec chce „taky
školu“! Pak poslouží všelijaké omalovánky, dokreslovánky, tvorba koláží,
nalepovací písmenka, modelování či nejrůznější výtvarné materiály, aby se dítě
zaměstnalo nějakou „vážnou činností“. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Když jedno onemocní</b></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Nemoc jednoho ze žáků domácí školy nemůže výuku druhého
zastavit. Jen možná lehce promění skladbu výuky, protože se zcela přirozeně
probírá péče o nemocného, zdravověda a podobné disciplíny a ke slovu přichází
dramatický kroužek. Každý nemocný, až je z nejhoršího venku, potřebuje
nějakou zábavu. Hlasité předčítání nebo přímo dramatizace známých pohádek nebo
příběhů jsou vítaným zpestřením každé nemoci.</div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-12740276917106762282017-06-29T06:04:00.002-07:002017-06-29T06:04:40.724-07:00V jemném vánku<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilA46cnHlXJg8nByF6-JoEQx5VQ9u-sr7mOFFEk7B8r3nRhKiiT4yIr8ws7jOkt4YB60FhcolKHO-QH9WKW_2GbntLCYwlorZc_AiyGuWY0X9YamZhy3IL7tadGcv7BkMJs9BRLMgn02Iu/s1600/kolicka.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="534" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilA46cnHlXJg8nByF6-JoEQx5VQ9u-sr7mOFFEk7B8r3nRhKiiT4yIr8ws7jOkt4YB60FhcolKHO-QH9WKW_2GbntLCYwlorZc_AiyGuWY0X9YamZhy3IL7tadGcv7BkMJs9BRLMgn02Iu/s320/kolicka.jpg" width="213" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Na praní
prádla neshledávám nic zvláště zajímavého. Mám automatickou pračku. Strčím
prádlo dovnitř, nastavím programy, nasypu a naleju prací prostředky a aviváž a
zmáčknu knoflík. Dál už se to pere samo. Když jsem měla pračku poprvé a teprve
krátkou dobu, často jsem neodolala a během praní jsem seděla na bedně se špinavým
prádlem a koukala do kulatého okýnka ve dvířkách. Blaženě jsem pozorovala, jak
se to uvnitř točí na jednu a pak na druhou stranu, jak se prádlo máchá a
odstřeďuje a já přitom nemusím hnout ani prstem. Dnes už mě to neláká. Zvykla
jsem si.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Zato věšení
prádla – to je jiná! Miluju věšení. Mám s tím spojenu spoustu rituálů. Je
to pro mne velké potěšení. nerada přenechávám věšení prádla někomu jinému. Své
rituální postupy nedokážu nikomu úplně vysvětlit, a tak samozřejmě nikdo na
světě nedokáže pověsit prádlo tak, jak bych si to představovala. Ne že bych se
pyšně domnívala, že to jenom já bych uměla věšet prádlo tak neobvykle dobře, to
vůbec ne! Jen to prostě dělám po svém.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Tak například
striktně odděluju kolíčky. Při věšení na
balkoně, tedy na vzduchu, používám zásadně kolíčky dřevěné. Na rozkládacím
sušáku v bytě, který používám za deštivého nebo mrazivého počasí, kolíčky
nepotřebuji vůbec. Pokud něco pověsím v koupelně, upevňuji to výhradně
barevnými plastovými kolíčky. Proč? Neptejte se. Já nevím.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Nejraději
věším prádlo na šňůry na našem velkém balkoně. Je obrácen do zahrady a suché
prádlo pak hezky voní čerstvým vzduchem. Léty jsem vyvinula přesný systém, kam
co pověsím, abych co nejméně stínila kuchyňské okno. Zničit prádlem průhled
z kuchyně na zahradu, to nikdy! Jednotlivé kousky věším tak, aby se po
uschnutí už nemusely žehlit. Ovšem zdaleka nejde jen o to, jakými kolíčky nebo
v jakém pořadí se prádlo věší.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Záleží taky
na procesu samém. Opravdu mě těší připevňovat mokré vyprané kousky prádla na
šňůry v jemném vánku, nejlépe za časného letního rána. Všechno voní, den
se slibně rozvíjí, prádlo se chvěje ve větru a já mám neodbytný pocit, že ten
den moc dobře začal. Ovšem ani jarní nebo podzimní ranní větříky nejsou
k zahození! V zimě jen nostalgicky vzpomínám, jak jsme
s babičkou za mrazů věšely velké prádlo u ní v domě na rozlehlé
vysoké půdě a ono tam dobře vymrzlo. My půdu nemáme. Přes zimu nám prádlo schne
v pokoji na sušáku. To už takový požitek není. Taky to není takový
tělocvik. Nemusím zdvihat ruce s těžkým prádlem až do vzpažení a ohýbat se
ke kbelíku (a záměrně si ho nestavím na židli nebo na stoličku). Věšení prádla je mým nejoblíbenějším
cvičením. Baví mě, když nějaká obyčejná praktická domácí činnost je zároveň
tělocvikem (dřepy a vzpažování), tvořivostí (prádlo podle barev, velikostí,
tvarů nebo jiných vnitřních souvislostí, které jsou nedefinovatelné) a
také příležitostí dělat si něco zcela po svém.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">A také (a
to o sobě vím už dlouho) potěšením.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-89809396146290198722017-06-27T07:22:00.000-07:002017-06-27T07:22:05.495-07:00Netrpělivost<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqQNifw0wPEMBzEjYKV2jRiyFJBrGR8eI3DSs5QZXprw6VGeb64P5neraGbOvzl_lK8UlINnn1lvRddlfDafHNSo2mwg3sHUf-aKnMm3sLdLGBU1GbuGQYmyW7Ppmt4LDV1zG341BJWiw6/s1600/kaficko.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="672" data-original-width="448" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqQNifw0wPEMBzEjYKV2jRiyFJBrGR8eI3DSs5QZXprw6VGeb64P5neraGbOvzl_lK8UlINnn1lvRddlfDafHNSo2mwg3sHUf-aKnMm3sLdLGBU1GbuGQYmyW7Ppmt4LDV1zG341BJWiw6/s320/kaficko.jpg" width="213" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
Podupávala jsem o přestávce konference u kávovaru. Nastavila
jsem si knoflíky na silné a dvojité cappuccino a zmáčkla start. Přístroj mlel
kávu, nahříval mléko, chrochtal, supěl a konečně spustil napěněné mléko do
připravené sklenice. Káva pořád netekla. Netrpělivě jsem přešlapovala, zdálo se
mi, že to hrozně dlouho trvá. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Paní, která stála ve frontě na kávu hned za mnou, mne
oslovila: „Jak je ten čas relativní, že?“ Nechápavě jsem pozvedla obočí.
„Kdybychom viděly, jak někdo pro nás tu kávu připravuje, chápaly bychom proč to
tak trvá. Takhle máme dojem, že by to mělo být okamžitě po stisknutí knoflíku
hotové, že?“ Souhlasně jsem přikývla. „Asi ano, nenapadlo mě tak uvažovat.“ Po
očku jsem stále sledovala svou sklenici, která stále obsahovala jen bílou
mléčnou pěnu. Cítila jsem se tak nějak zodpovědná za to, jak dlouho celý proces
výroby cappuccina trvá. Fronta za mnou byla docela dlouhá a já jsem si začala
dělat starosti, jestli všichni stihnou vypít svou kávu během přestávky, když to
tak trvá. Snad jsem si nemusela zvolit kávu s pěnou, třeba by obyčejné
espreso bylo hotové rychleji. Není to ode mne bezohledné? Ovšem dáma stojící za
mnou se neklidná nezdála. Usmívala se a bylo na ní vidět, že by si se mnou ráda
povídala. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
„Jsem trochu netrpělivá,“ přiznala jsem se, protože jsem
měla dojem, že je to stejně vidět. Obhlédla jsem frontu za námi, abych svým
pohledem dala najevo své obavy. „Na konferencích často bývají nejcennější a
nejpřínosnější právě ty přestávkové rozhovory u kávovarů. Nebuďte nervózní, to
je v pořádku,“ utěšovala mne. Byla mi čím dál sympatičtější. „Víte, já
jsem obecně docela netrpělivá, ani nemusím mít pocit, že někoho zdržuju.“
Povzbudivě se na mne usmála a já jsem měla pocit, že ji opravdu zajímám. „Představte
si, jak se to projevuje. My máme doma venkovní žaluzie na elektrický pohon.
Zmáčknu knoflík a ono se to spustí nebo vytáhne. Když je žaluzie úplně spuštěná
nebo úplně vytažená, musí se zmáčknout další knoflík, který celý spouštěcí
mechanismus vypne. Já na to skoro vždycky zapomenu. Zmáčknu ovládací knoflík,
ono to jede a já už běžím za nějakým jiným úkolem nebo prací. Nepostojím těch
pár vteřin, abych to celé vypnula. Manžel mne za to pak kárá. Přitom jde
skutečně jen o pár vteřin. Proč tak spěchám?“ Kroutila jsem hlavou sama nad
sebou a nad svou netrpělivostí. Usměvavá dáma pokývala hlavou. „Taky se to
učím. Snažím se nespěchat, když to není potřeba. Začala jsem u kávy, u té
nespěchám nikdy. Dokonce ani ve frontě u kávovaru.“ Šibalsky na mne mrkla.
Usmála jsem se na ni a souhlasila: „Dobrý nápad. Taky to zkusím.“ </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Temně hnědá horká káva se konečně začala spouštět do
našlehaného mléka a já se s rozkoší nadechla té vůně. Kávovar
signalizoval, že je hotovo. Odebrala jsem si svou sklenici a poodešla kousek
bokem. Klidně si ji vypiju a nebudu spěchat. Začít nespěchat u kávy je rozhodně
dobrý nápad.</div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-11139419996976240132017-06-25T13:11:00.003-07:002017-06-25T13:11:56.912-07:00Poklidné čtení na léto<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzdT_aTEALnN-QWifdgh6cKrrnZzgKEMblBEpRA7C_L6oMB2bpV6FkKZ7vpEV-_jmAVNrdCRxhgl_XCDeJDaoo0WX6Hc6epTvlCFbY34C2uzhGFMcFbdHD-ikf5JzWAf5JbyNTh-Vat28s/s1600/andante.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="552" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzdT_aTEALnN-QWifdgh6cKrrnZzgKEMblBEpRA7C_L6oMB2bpV6FkKZ7vpEV-_jmAVNrdCRxhgl_XCDeJDaoo0WX6Hc6epTvlCFbY34C2uzhGFMcFbdHD-ikf5JzWAf5JbyNTh-Vat28s/s320/andante.jpg" width="184" /></a></div>
<span style="background-color: white; color: #515151; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12.16px;">Tahle kniha je pomalá kniha. Píšu v ní o klidu a spočinutí. Vyprávím o tom, jak se učím znovu hrát na klavír, nebo jak začínám meditovat. </span><br />
<span style="background-color: white; color: #515151; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12.16px;">Zkouším popsat své pokusy o vychutnávání prostého bytí. Musím mezi psaním čichat k růžím, plavat ve studené vodě, zalévat kytky, vařit dobré obědy, pít horkou kávu, pozorovat mraky a pod nimi se vznášející horkovzdušné balóny. Tyto věci se nedají dělat rychle, ve spěchu, do uzávěrky. Zjistila jsem, že ani psát o nich nedovedu rychle. Zkuste ji tedy pomalu číst.</span><br />
<span style="background-color: white; color: #515151; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12.16px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #515151; font-family: Verdana, Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 12.16px;"><b>Autogramiáda 6.7. 2017 od 19 hodin na brněnském výstavišti v rámci Katolické charismatické konference.</b></span>Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-54604175474096601932017-06-23T01:33:00.001-07:002017-06-23T01:33:24.143-07:00Mé soukromé muzeum<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVkt0FgM0Q09TEs1pUj72J3oSqW9I_VKY4hwr_pfTaQz4IH07cCJtNluSjaTusq35xnOB-wzUrtbzPLfJtQFX8GlDlFj3akfpnOonYqbrVGsVUV65Y4hHhXZ7feBKKfOf9kAbfcTWrbA0e/s1600/poklad.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="354" data-original-width="236" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVkt0FgM0Q09TEs1pUj72J3oSqW9I_VKY4hwr_pfTaQz4IH07cCJtNluSjaTusq35xnOB-wzUrtbzPLfJtQFX8GlDlFj3akfpnOonYqbrVGsVUV65Y4hHhXZ7feBKKfOf9kAbfcTWrbA0e/s320/poklad.jpg" width="213" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;">Včera jsem uklízela
v horním šuplíku u mého psacího stolu. Nemohla jsem totiž najít nějaký
záruční list. Tyhle dokumenty normálně skladuje můj muž v pečlivě
nadepsaných deskách ve své pracovně, ale tentokrát tam hledaný list nebyl, a
tak musel být u mne. Bránila jsem se, že takové věci ve svých zásuvkách vůbec
nemám, ale někde přece být musel. Můj milý muž mi řekl: „Ty, takový systematik,
bys ho jistě hravě našla, kdyby tam byl... Máš přece ve svém stole pořádek?“ Nebylo tedy zbytí a musela jsem ten šuplík
probrat. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;">Mezi složkami s dopisy
od posluchaček a čtenářek jsem našla příručku o používání internetu pro ženy,
několik krásně ilustrovaných dopisů od dcer, když jsme si hrály na princezny,
programy divadelních představení, výstřižky z časopisů, které mi kdysi
připadaly inspirativní, ale dneska už jsem marně vzpomínala proč, různé moje
papírky s poznámkami, úkoly a telefonními čísly... No takový můj archiv.
Samozřejmě záruční list nikde. To zas bude řečí o pořádku a systému.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;">Třídila jsem papírky,
obrázky a pohlednice, pročítala dopisy a zařazovala do složek a obálek nebo
házela do koše. Nad některými psaníčky jsem se musela pozastavit a připomenout
si celou tu situaci. Třeba tady. Malý vzkaz od naší Adélky, když ještě neznala
pravopis: „Dobré ráno, maminko moje hodná, sladká, starostlivá, chitrá! Ahoj.
A.“ Tenhle papírek ležel jednou ráno na stole pod mým hrnečkem s kávou a
Adélka, která tu kávu vařila, se náramně potutelně usmívala. Čekala, jak budu
reagovat na takové překvapení. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;">Nebo dopis od neznámé ženy, co
mi otevřela své srdce, když jí bylo těžko. Zaplakala jsem si nad ním. Taky
psaní od kamarádky, v němž píše o pohřbu jiné naší společné kamarádky.
Jaká to byla oslava, projev vděčnosti za naplněný život, kdy všichni smuteční
hosté s rodinou v čele děkovali Bohu za skvělou maminku a babičku. To
jsem plakala taky. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;">A tady svazek pohlednic
z našich prázdninových výprav. O prázdninách jsme měli půjčené auto, a tak
jsme si dopřáli pár výletů. Chtěli jsme si prohlédnout některé hrady a zámky
v okolí našeho města. Vždycky jsme si koupili pohlednici na památku. Ano,
tady jsme obědvali skvělé místní koláče na náměstí u kašny a obdivovali jsme
bohatou květinovou výzdobu celého městečka. Odkud je tahle obyčejná vstupenka?
Muzeum Ždánice? Co to bylo? Už si vzpomínám, tím malým městečkem jsme
projížděli a mému muži byl ten název povědomý. Prý tu někdy navštívil
spolužáka. Zastavili jsme a šli se projít do zámeckého parku. Tam jsme narazili
na nenápadný boční vchod do jinak uzavřené zámecké budovy s nápisem
Muzeum. Zaplatili jsme nepatrné vstupné a vešli. Něco takového jsem ještě
v životě neviděla! Tohle bylo skutečné muzeum tohoto města. Vystavovalo se
tu všechno možné. Od zmenšených ale funkčních pohyblivých modelů různých
zemědělských i průmyslových strojů přes zbytky zařízení domácnosti místní
šlechtické rodiny, obrazy slavných místních malířů, prastaré hračky, nádobí,
výšivky, kroje, nábytek. Většinou s kartičkou, kdo tento muzejní exponát
věnoval. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;">Nejvíc nás tenkrát pobavila
první televize, u níž byl komentář trochu obšírnější. Psalo se tam, že občan,
jenž tuto první televizi do muzea věnoval, jel tehdy původně do města Brna
koupit své manželce pračku, ale neodolal a místo toho se vrátil s televizí,
jež byla tehdy ve Ždánicích první a všichni se na ni chodili dívat. Komentář
manželky tam bohužel nebyl. Ve vitrínách vedle sebe spočívaly žehličky na uhlí
a první elektrická a první napařovací. Různé vystavené kuchyňské náčiní jsem
pamatovala ještě z kuchyně mé babičky. No jo, ale co mně je dnes ještě
milou připomínkou dětství, za pár let bude pro mé děti „středověk“. Před námi
se v místnostech muzea rozkládala opravdová historie městečka. O to
vzácnější, že ji shromažďovali sami obyvatelé. Běžné věci denní potřeby se
v zasklených vitrínách proměňovaly v opravdové seriózní muzejní
exponáty. Musí to být zvláštní pocit chodit do muzea koukat na cep svého
prapradědečka, vyšívanou zástěru prababičky, první kalkulačku strejdy Emila a
kočárek s panenkou, s nímž si hrála maminka. Jak moudrý je člověk, který
takovou na první pohled směšnou expozici spravuje, třídí a doplňuje.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;">Uklízela jsem svůj šuplík a
přemítala o tom, jak bohatý je národ, která zná minulost své země, historii své
kultury, váží si jí a předává nějaký odkaz svým potomkům. Najednou mě napadlo,
že ten můj šuplík je vlastně také takovým muzeem naší rodiny. Malé soukromé
muzeum. Že ty moje složky s nápisy Rodinné výlety, Dopisy čtenářek,
Přáníčka od dětí nebo Nápady ke zpracování jsou podobné vitrínám v muzeu.
Rozhodla jsem se, že budu taky moudrou ředitelkou našeho rodinného muzea,
abychom měli jaký odkaz předat dětem našich dětí. Vstupenku ze Ždánického muzea
jsem vybrala z koše a přidala do složky Rodinné výlety k jednomu
číslu Ždánického zpravodaje, který jsme si tam taky koupili. Mapovalo totiž
historii šlechtické rodiny původně obývající zámek. Byl to tehdy moc prima
výlet.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;">Záruční list jsem stejně
nenašla. Šuplík jsem ale zavírala s velkou vděčností za hřejivé vzpomínky na
krásné první roky našich dětí, za přátelství na dálku, jehož stopy neslo
množství dopisů, za velké bohatství, kterým nás jako rodinu Bůh obdaroval. Ani
mi nevadilo poslouchat lehce štiplavé řeči o proslaveném systému v mém
psacím stole. Co je jeden záruční list proti takovém bohatství historie, které
máme! Mávla jsem rukou, že on se jistě najde, však někde musí být.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;">Ten záruční list se nakonec našel
až večer. Nějak záhadně se přimotal do úplně jiné složky v pracovně mého
muže. No jasně, někde přece být musel.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial;">Z knihy Hořká
čokoláda<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-27045135338415530542017-06-20T07:54:00.000-07:002017-06-20T07:54:21.144-07:00Volná stránka<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDheA49VE6r2naTQSk7krJWeRCzStJMBld0oEsWZNMG67HYinK0C73LRf8TpB68wvVgJxb_HakkBT5pOBDxREVfNIsGyTy1_9H-zUWC16GAX-Q4qcC6k7HrmyMTH9lt48cB3sjhLVHtVPI/s1600/image+%252814%2529.jpeg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDheA49VE6r2naTQSk7krJWeRCzStJMBld0oEsWZNMG67HYinK0C73LRf8TpB68wvVgJxb_HakkBT5pOBDxREVfNIsGyTy1_9H-zUWC16GAX-Q4qcC6k7HrmyMTH9lt48cB3sjhLVHtVPI/s320/image+%252814%2529.jpeg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
Nevím už, proč jsem se potřebovala podívat do diáře. Možná
ze zvyku. Můj černý malý Moleskine diář patří k předmětům, které nosím vždycky
a všude s sebou. Je v něm celý můj život. Všechny mé termíny,
nejrůznější čísla čehokoli, útržky nápadů, které mne náhle přepadnou, zatímco
čekám na oběd, všechny mé soukromé úkoly i pracovní plány. Co si nezapíšu,
pravděpodobně zapomenu. </div>
<div class="MsoNormal">
Navykla jsem si používat diář už za studentských let a každý
rok si kupuju nový. Posledních pár let je to vždycky černý týdenní Moleskine. Připadá
mi, že ho vymysleli pro mne. Přesně mi sedí do ruky, rozvržení stránek mi
dokonale vyhovuje. Během ledna, února si ho ještě šetřím, ale nejpozději
v březnu už do něj čmárám všechno možné. Nákupy, jídelníčky, poznámky o
ševci i čistírně, najdete tam zubaře i divadlo, rozpis výstav v mé galerii
a také to, kam jedu přednášet. Dívám se do něj často.</div>
<div class="MsoNormal">
Myslím, že jsme s Evičkou mluvily o nějakých plánech do
budoucna. Pravděpodobně jsme uvažovaly o nějaké podzimní výstavě a já jsem si
potřebovala připomenout, jak to tam mám na podzim v galerii obsazené.
Otevřela jsem na aktuální stránce svůj krásný černý notýsek, který jsem
vyštrachala v kabelce, a zděsila jsem se. Byla totiž úplně prázdná. Ani
písmenko, ani čárka. Zkontrolovala jsem datum a to sedělo. Chladně mne oválo
někde kolem žaludku. Musela jsem na něco zapomenout. To přece není možné, abych
v diáři neměla nic, ale vůbec nic! Jak je to možné? Beze slov jsem hleděla
na prázdnou dvojstranu a pozvolna mi to docházelo. Jasně, v diáři nic
není, protože mám dovolenou. No to dá rozum, o dovolené přece žádné úkoly
neplním, na nákupy nechodím, termíny nestíhám. Vaříme, na co dostaneme chuť,
z toho, co zrovna máme. Nic neplánujeme, protože děláme, co se nám právě
chce. Hrozně se mi ulevilo. Musela jsem se začít smát. </div>
<div class="MsoNormal">
Cvičně jsem zalistovala jen o pár stránek dozadu a tam už
byly všechny listy hustě popsány. O několik listů dopředu se už taky nějaké
poznámky vyskytovaly. Jen tyto dvě dvoustrany mé přímořské dovolené zely
prázdnotou. Zpočátku mi připadaly jako chyba. Jak to, že tam nic nemám? To ode
mne nikdo nic nechce ani nepotřebuje? To mě nic zajímavého nečeká? Ale jak jsem
si postupně zvykala, bílé stránky se mi čím dál víc líbily. Je to hezké, nic
nemuset. Nikam nemuset. kdyby to tak mělo být pořád, asi by mě to nebavilo, ale
sem tam prázdná dvojstrana v diáři může být příjemná změna. Budu na to
hledět pamatovat.</div>
<br />
<div class="MsoNormal">
Do listopadu jsem zapsala návrh termínu Eviččiny výstavy a
záložku jsem honem přesunula zpátky do května. Na prázdnou dvojstranu své
dovolené. Ještě pár dní tam nic nemám. </div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-72641199333612870952017-06-19T07:11:00.001-07:002017-06-19T07:11:51.523-07:00Škola bez tabule<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQehbPblfDqDJLKd6FR02FNS-JfdmOV0P2nHGF-TB-sbj6Vcpk9fr_-uZ8r_in_ZUJrwSyIs9sYRpht99Vt2v91ZffOqUB0XPV9-rbkbDwcDoQUPfbiCCLaWxgzjvOb6rR6eUyR3C9n3Xe/s1600/tabule.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="423" data-original-width="564" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQehbPblfDqDJLKd6FR02FNS-JfdmOV0P2nHGF-TB-sbj6Vcpk9fr_-uZ8r_in_ZUJrwSyIs9sYRpht99Vt2v91ZffOqUB0XPV9-rbkbDwcDoQUPfbiCCLaWxgzjvOb6rR6eUyR3C9n3Xe/s320/tabule.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Pro některé rodiče jsou tak nesmírně důležité určité školní propriety,
že každá škola bez nich je prostě nemožná. Například podle nich nemůže
existovat školní třída, která by postrádala tak nezbytné vybavení, jakým je
školní tabule. Je možné si představit školu bez tabule? Bez té černé desky s
poličkou na křídy a smradlavou vlhkou houbu? <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><b>My jsme ji měli</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><b><br /></b></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">No možná jsou třídy, kde žádná tabule není, my jsme ji v naší
domácí škole měli. Ne snad tu obrovskou černou nebo tmavě zelenou příšeru, tu
ne. Nám táta vyrobil tabuli zcela originální. Ze dřeva sestrojil nízký stojan a
do něj upevnil víko sporáku, které jsme v kuchyni nijak nepoužívali. Celý
ten aparátek stál na psacím stole, anebo jsme si ho podle potřeby přenášeli
tam, kde zrovna byla potřeba. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Na pěkně bíle smaltované víko sporáku se moc dobře píše fixou a ještě
lépe se to maže suchým hadříkem. Je to mnohem hezčí a daleko hygieničtější než
klasická tmavá deska s bílou křídou, která se odroluje, práší a znečišťuje
podlahu i pisatele.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Kromě toho, že se na takovouto tabuli hezky píše fixami, velmi dobře se
na ni připevňují magnetkami různé materiály. Její využití je tedy daleko
bohatější než klasické dřevěné tabule. V moderních školách se už používají
přesně takovéto tabule a píše se na ně fixem.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><b>Tabule je dobrá</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Pořídili jsme si ji, protože tabule je dobrá učební pomůcka. Ne že by to
bez ní nešlo. To klidně. Ani nesdílíme názor, že bez tabule není žádná pořádná
škola. Ale připadala nám funkční a praktická. Kromě školní výuky jsme ji
úspěšně používali k soukromým vzkazům, ke hrám (například přes vánoční
prázdniny jsme na ní přehledně v tabulkách zachycovali výsledky našich závodů
na autodráze), či zachycení okamžitých nápadů. Naše děti jako všechny děti také
po tabuli jen tak rády čmáraly a kreslily.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><b><br /></b></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><b>Názornost</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Správná výuka by měla být co nejvíc názorná a tabule je pro názorné
vyučování jako stvořená. Počítat na tabuli taky umožňovalo pružně mazat špatné
výpočty a opravovat je, nebo při větném rozboru operovat s grafy. Kromě jiného
to byla změna. Vstát od stolu, kde se dá psát jen do sešitu nebo na papír, a
jít psát k tabuli, to znamenalo pohyb a osvěžení.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Důležité poznámky zápisem na tabuli získávaly na důležitosti. Tou
veřejnou pozicí vypadaly významnější než soukromé zápisy v sešitě. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Podobně jako tabuli na víku od sporáku jsme se naučili psát a črtat na
ploše horních skříněk plechové kuchyňské linky. Naše kuchyň pak skutečně
působila jako dílna lidskosti, když zde probíhaly paralelní procesy výuky a
vaření. Jen si to představte: U kuchyňského stolu sedí dvě copaté žákyně a
opisují do svých sešitů početní příklady z kuchyňské linky, každé ze svých
dvířek. U linky maminka-učitelka krájí zeleninu na polévku (když předtím
vymyslela a zapsala na „tabuli“ ty příklady). Střídavě pak nahlíží do sešitů
svých žákyň a za správně vyřešené sloupečky příkladů je odměňuje mrkví, kterou
nespotřebovala do polévky. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Zvláštní jev jsem zpozorovala při nácviku písemného dělení. Některé
příklady se daly lépe spočítat na tabuli než v sešitě. Proč tomu tak bylo,
přesně nevím, ale obě žákyně tuto skutečnost svorně potvrzovaly.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-59937429704683257662017-06-19T07:04:00.000-07:002017-06-19T07:04:01.561-07:00Učitel obětuje kariéru<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTC8RKekrNfsdm8n1JlB5p3MYU7Ls_nrI0Bbj1meEaLlhEdF04E5IIt0G3JziTLasWhOmslO7T_e7YJ4vqd0cKMgXFG0wj6Mqd5yHIlTgQRLVK6oPu4pvgJPzsL7c6mfdQXhN_3x5Ge4XR/s1600/salek_na_knihach.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="564" data-original-width="620" height="291" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhTC8RKekrNfsdm8n1JlB5p3MYU7Ls_nrI0Bbj1meEaLlhEdF04E5IIt0G3JziTLasWhOmslO7T_e7YJ4vqd0cKMgXFG0wj6Mqd5yHIlTgQRLVK6oPu4pvgJPzsL7c6mfdQXhN_3x5Ge4XR/s320/salek_na_knihach.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">„Ten
z rodičů, který vyučuje, ale musí obětovat svou vlastní kariéru, ne?“ ptají
se maminky s obavami. „Kam mě po těch pěti – deseti letech vezmou? Vždyť
ztratím kontakt s oborem,“ strachují se. No ano, je to tak. Domácí
vzdělávání je práce na plný úvazek, není možné při něm naplno docházet někam do
zaměstnání. Neznamená to ovšem, že by člověk nemohl vykonávat vůbec žádnou další
pracovní činnost.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;"><b>Není
profese jako profese</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Je
pochopitelné, že žena matka nepřestává kvůli svému mateřství být například
lékařkou, učitelkou, spisovatelkou, knihovnicí, prodavačkou nebo prostě tou
profesí, které se věnovala předtím. I když své povolání musela
v souvislosti s narozením dítěte či dětí na delší či kratší dobu
opustit, mateřská dovolená neznamená jejímu profesnímu růstu konec. Avšak
domácí vzdělávání prodlužuje pobyt doma s dětmi na dobu povážlivou. Při
pouhých dvou dětech narozených v rozumném intervalu tří let od sebe se
jedná o čtrnáct let. To je dost. K některé profesi se lze i po takové době
vrátit bez větších obtíží, jinde je přerušená kontinuita vážnou překážkou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Záleží také
na typu člověka. Někdo zvládá bez obtíží obhospodařovat více oblastí života a
shledává to osvěžujícím a pestrým. Jiný typ osobnosti se dokáže opravdu
soustředit pouze na jednu oblast a je pro něj neúměrnou zátěží stíhat
vyučování, práci i domácnost. Nikdo by se neměl odsuzovat za to, že je jiný.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;"><b>Práce na
poloviční úvazek</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Já sama
jsem při domácím učitelování vždycky dělala ještě něco. Většinou to byly nějaké
jednorázové intelektuální úkony. Něco napsat, provést korektury, někde
moderovat nebo předčítat. Během mateřské a následujícího domácího vzdělávání
jsem začala psát knihy. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Vzniklo to
z objednávky mé kamarádky, rozhlasové redaktorky, která mě vyzvala
k vytváření scénářů pro pravidelný rozhlasový pořad pro ženy na mateřské.
Po roce a padesáti dvou scénářích vyšla první knížka. Já jsem si zvykla
pravidelně psát a objevila jsem v sobě schopnost, o níž jsem věděla, že ji
mám, ale nevyužívala jsem ji.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Znám ženy,
které se takto nárazově věnovaly překládání z cizích jazyků, rukodělné
tvořivosti, kterou dokázaly zajímavě zpeněžit, výuce na hudební nástroj či
profesionálnímu úklidu. Když bylo náročné období pro školáka, mohly svůj čas a
energii věnovat jemu. V obdobích prázdnin (a prázdniny v domácí škole
jsou dlooooouhé – o tom někdy příště) anebo v době volnějšího režimu mohly
přibrat ještě nějakou tu práci. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Fakt je, že
malí školáčci stejně nevydrží pracovat tak dlouho, aby se u toho nedalo
stihnout ještě něco jiného. Větší školáci jsou zase již schopní pracovat nějaký
čas samostatně, takže se mohou své práci věnovat učitel i žák paralelně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Dost času i
sil může také ušetřit skupinová výuka. I dvě maminky si mohou významně
vypomoci, pokud spojí své síly (a hlavně své děti do skupiny) a rozdělí si tak
práci na poloviny. Mně vypomáhal manžel. Jednou týdně vyučoval tělocvik. Manžel
je totiž učitel hudby a pracuje výhradně odpoledne. Dopoledne má tudíž volná
(pokud necvičí, nepřipravuje se, nevyřizuje a tak). Což prakticky znamenalo, že
v pátek ráno sbalil děti, švihadla, míče, házecí talíře, stopky, brusle, sáně…
a svačinu a vyrazil s nimi ven. Věnovali se pohybovým aktivitám, které
v tom daném ročním období připadaly v úvahu. Vraceli se k obědu.
Když to ven nešlo, učili se soustavu rehabilitačních cviků na záda, dělali doma
na molitanech kotrmelce, házeli šipkami do terče nebo se učili střílet ze
vzduchovky (od koupelnových dveří přes kuchyň a předsíň to bylo dostatečně
daleko). Já jsem měla volno.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;"><b>Jako
obvykle otázkou jsou priority</b></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Jako
obvykle otázkou jsou priority. Je-li naší životní prioritou naše vědecká,
umělecká nebo podnikatelská kariéra, nemůžeme se věnovat ničemu rozptylujícímu,
tedy ani domácímu vzdělávání. Svěříme tedy děti důvěryhodnému vzdělávacímu zařízení
a neděláme si výčitky, že je neučíme doma. Nedělali bychom to rádi, vadilo by
nám, že se nemůžeme věnovat tomu, co pokládáme za skutečně podstatné.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Pokud je
naší prioritou rodina a výchova dětí, je to hodnota krátkodobá. Dětem se totiž
má smysl věnovat intenzivně po těch pár let, kdy jsou tvárné. Dejme tomu
prvních deset let života. Pak potřebují i jiné vzory, jiné učitele, pestřejší
možnosti rozvoje. Pak je pro děti nejlepším příkladem rodič poctivě se věnující
nějaké smysluplné práci. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Často mi píší
zoufalé maminky, které se po mateřské dostaly na vysněné místo někde ve škole a
plny elánu se vrhly do práce. Dítě ve školce, nová pracovní pozice, velké
nároky na přípravu… po několika měsících si nebyly tak jisty, že to bylo
správné rozhodnutí. Ale mohou teď odejít? Co když už nikdy nedostanou takovou
možnost? Jak vyjdou s penězi? Bude stačit manželův plat? Je domácí
vzdělávání dostatečným důvodem pro opuštění jistoty pracovního místa (notabene
vysněného)?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;"><b>Odpověď na
otázku</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Mojí
odpovědí je otázka. Co vám říká vaše srdce? Odpovězte si opravdu upřímně. Pokud
uvidíte, že přes všechny výhrady a s veškerými riziky chcete svému dítěti
(svým dětem) těch pár let života věnovat, jděte do toho. Ona se nějaká práce
zase najde. A možná jako já v sobě objevíte dosud plně nevyužívané zdroje.
Pokud své děti milujete, ale další setrvávání v plné péči o ně byste
viděla jako svoji ztrátu, dejte je do školy. <o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Arial; font-size: 10.0pt;">Ať jste ten
či onen případ, neodsuzujte se, až se rozhodnete. Nikdo nežije ve vaší kůži a
nikdo nemá právo vás soudit. Ani vy se nesuďte. Užívejte si té cesty, kterou
jste si zvolila.<o:p></o:p></span></div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-12164332421976090842017-06-19T06:52:00.005-07:002017-06-19T06:52:50.743-07:00Kdo supluje?<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8YB1sBrjKsEuXEYM9tRI8UMVEQKsJmY3j7oWp_KOhuyNJ23HPRY_KIlhND4WiWLtF2zk4zzk4UtsgwGA_EBfflqZHlaFcfWsfcqUrucFhXun0YUzK67FaS5pL1ZpXMj4U7rR1hnHh_YbH/s1600/caj_citron.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="960" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8YB1sBrjKsEuXEYM9tRI8UMVEQKsJmY3j7oWp_KOhuyNJ23HPRY_KIlhND4WiWLtF2zk4zzk4UtsgwGA_EBfflqZHlaFcfWsfcqUrucFhXun0YUzK67FaS5pL1ZpXMj4U7rR1hnHh_YbH/s320/caj_citron.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
„Co když rodič, který vyučuje, onemocní? Jak se to pak
řeší?“ uvažovala svědomitá maminka o možných nástrahách domácího vzdělávání a
chtěl mít ve všem jasno. „Ve škole se přece vždycky nějak suplovalo a se
zameškanou látkou se dělala velká věda,“ vzpomínala na svá dětská školní léta.
„Kdo supluje doma?“ zeptala se nakonec.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Vážná dlouhodobá nemoc</b></div>
<div class="MsoNormal">
Samozřejmě, že v případě vážné dlouhodobé nemoci, která
výrazně naruší chod celé rodiny, je nutné zvážit, nemělo-li by dítě jít do
školy. Nedovedu si představit, že by rodič, na kterém by zůstala zátěž
zabezpečení celého chodu rodiny včetně vydělávání peněz, mohl ještě stihnout
domácí vzdělávání. Snad by mohl vypomoci některý z prarodičů nebo známá
rodina, kde také učí stejně staré dítě doma. Ale jít do školy není žádná
tragédie. Když to nejde, nejde to.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Běžná chřipka</b></div>
<div class="MsoNormal">
Ovšem běžná banální chřipka, z níž se učitel za týden
vystůně, je báječná modelová situace pro výuku disciplíny, kterou normální
škola nemá a mít ani nemůže. Totiž péče o nemocného. Podle mne je jasnou
součástí prvouky hned v několika tematických oblastech – rodina, lidské
tělo a také zdraví a hygiena.</div>
<div class="MsoNormal">
Naučit se, jak pečovat o nemocného, to je přece velmi
důležité! A kde jinde vás to naučí než právě v rodině? Nemoc na vlastní
kůži je taky dobrá, ale je-li učitel tak laskavý, že onemocní sám…!? Lepší
situaci bychom si z hlediska názornosti výuky ani nemohli přát. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Péče</b></div>
<div class="MsoNormal">
Děti s nadšením převzaly roli autority. Kontrolovaly,
jak beru léky, kolikrát jsem si kapala do nosu a mám-li dostatečný přísun
vitamínů. Vařily mi čaj, loupaly mandarinky, nařizovaly odpočinek a
doporučovaly spánek. Když mi už bylo trochu líp, nahlas mi četly, hrály na
nástroj, zpívaly nebo tančily. K nezapomenutelným zážitkům, které
k uzdravování z chřipky vřele doporučuji, patří loutkové divadlo
hrané dětmi. Dodnes si pamatuju, jak jsem při jejich verzi pohádky o Popelce brečela
smíchy.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Samozřejmě také musely převzít některé mé povinnosti jako
například vaření. Myslím, že ta jejich česnečka byla dokonce léčivá, a za to,
jak prostíraly stůl, jsem jim napsala do deníčku jedničku z výtvarné
výchovy. Tehdy také triumfovaly nad tatínkem, protože věděly, jak se obsluhuje
pračka, nebo kde máme doma žehličku. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b>Samostatnost a zodpovědnost</b></div>
<div class="MsoNormal">
Jistě, že kromě nových přechodných povinností
v domácnosti a úkolů spojených s péčí o mne také plnily školní
povinnosti. Samy si volily předmět a vybíraly cvičení, které pak vypracovaly.
Byly poctěny důvěrou, s níž jsme na ně spoléhali, že své úkoly neodbudou,
i když pracují samostatně bez učitelského dohledu. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Tato situace byla také báječným důvodem k rozhovorům o
zodpovědnosti a smyslu vzdělávání. Neučí se přece proto, abych já byla
spokojená, nebo proto, aby měly v žákovské knížce dobré známky. To není
ten důvod. Učí se, protože vzdělaný člověk může v životě obstát lépe.
V případě mé nemoci skutečně obstály. A suplování? Nebylo zapotřebí.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1204393954235527906.post-55846669990761832002017-06-14T06:32:00.002-07:002017-06-14T06:33:31.017-07:00Dloooouhé prázdniny<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxI-25DlmGeXeSHFhuPdx5E2eWDqLu5f8w5IyVeCkaeptcs0WEkjRFzk882QB8hEqh2-8o-gy1vhl9FirupdMaaMJ_c4YhEwraKtAOPj6YheYSmijRhD5ijaKPirC5FDsZTQkIhU-srp5y/s1600/houpackasknihama.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="743" data-original-width="500" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxI-25DlmGeXeSHFhuPdx5E2eWDqLu5f8w5IyVeCkaeptcs0WEkjRFzk882QB8hEqh2-8o-gy1vhl9FirupdMaaMJ_c4YhEwraKtAOPj6YheYSmijRhD5ijaKPirC5FDsZTQkIhU-srp5y/s320/houpackasknihama.jpg" width="215" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">„Dodržovali jste v domácí škole prázdniny přesně nebo jste se učili
pořád?“ ptala se mne jednou jedna úzkostlivá maminka, která uvažovala, že by
taky učila doma. Taková otázka mě málem urazila! Domácí škola je přece lepší
než škola obyčejná, nemůže tedy krátit volno, svátky a prázdniny. To by byla
školou jednoznačně horší, ne?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><br /></span>
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><b>Jiná efektivita práce</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Vzhledem k tomu, že styl práce doma s jedním, dvěma nebo třemi
žáky (početnější rodiny jsou opravdu výjimkou) je velmi odlišný od pracovního pořádku
ve třídě, kde se počítá s větším množstvím žáků, je domácí práce nesporně
efektivnější. Jen si to představte. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">V hodině čtení v běžné třídě o dvaceti žácích se k hlasitému
čtení jedno dítě dostane tak jednou, dvakrát za hodinu. Pokud už čte dobře, přijde
na řadu ještě méněkrát, protože přece musíme více procvičovat čtení s těmi
slabšími žáky. Ze čtyřiceti pěti minut školní vyučovací hodiny je žák aktivní
tři až čtyři minuty. Doma to vypadá jinak. Žák přečte kus textu za deset minut.
Celou dobu byl aktivní a ještě ušetřil třicet pět minut času.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">S takovým přístupem jsme doma věnovali přímé výuce v prvních
dvou třech ročnících dvě tři hodiny denně. Učili jsme se čtyři dny
v týdnu, protože v pátek býval celodenní tělocvik. Ani později jsme
nepotřebovali pro výuku více než čtyři hodiny denně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><b><br /></b></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><b>Svátky</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Svátky jsme dodržovali svědomitě, protože pro nás vždy byly učební
látkou. Vyprávěli jsme si o důvodu jejich slavení, o jejich historii,
folklórních zvyklostech, náboženském nebo společenském pozadí a jiných souvislostech.
<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><b>Prázdniny</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Jak už jsem psala v odpovědi na jinou otázku, naše prázdniny
začínaly v průměru o dva měsíce dříve než ty školní. Co jsme dělali
v tom ušetřeném čase? Inu, víte, učili jsme se, jenže to vypadalo, jakoby
nic.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">V prosinci jsme se museli chystat na Vánoce. Vzhledem
k bohatým mimoškolním aktivitám obou dcer to bylo vždycky období nabité
vystoupeními, večírky, besídkami, přehrávkami a podobnými kratochvílemi. Všude
tam zpívaly, hrály, tančily a vystavovaly produkty své umělecké činnosti. (Byly
aktivní v předmětech čeština, hudební výchova, tělesná výchova a výchova
výtvarná.) Protože v období domácího vzdělávání jsme neměli nikdy dost
peněz, většinu dárků jsme vlastnoručně vyráběli (což se týkalo pracovních
činností a výchovy výtvarné). <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Pekli jsme doma cukroví a u toho jsme využívali a procvičovali poznatky
z matematiky. Já jsem se totiž nikdy nemohla rozhodnout, z jaké dávky
těsta budeme péct třeba vanilkové rohlíčky, a víte, kolik je to přepočítávání?
A ještě ty převody jednotek! <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">U nás doma se vždycky hodně četlo a dcery to odkoukaly. Staly se
nadšenými návštěvnicemi knihovny a spoustu volného času trávily s hlavou
zabořenou v knize. Přečetly tedy mnoho knih, které poutavou formou
vyprávěly učivo, s nímž se později setkaly ve vlastivědě nebo
v literatuře.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">V květnu a dalších letních měsících jsme se většinou věnovali
zkoumání přírody, pozorování ptáků, práci na zahradě, výletům a psali jsme
knihy. Vybrali jsme si buď některou historickou pozoruhodnost ve městě jako
například městskou radnici nebo historickou kašnu na hlavní třídě a pokusili
jsme se najít informace o vzniku, výstavbě, autorech a historii. Pak jsme
objekt zájmu kreslili, popisovali a z obrázků a textů jsme pak sestavili
knihu. Jedny letní prázdniny jsme se věnovali průzkumu fontán, kašen a vodních
prvků ve městě. Zakreslovali jsme je do mapy, popisovali a kreslili. Co všechno
jsme se přitom naučili! Ale byla to spíše zábava, opravdová škola hrou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;"><b>Divadelní představení</b><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Nezanedbatelnou kapitolou našich domácích prázdniny byly dramatické
produkce. Nedivte se, maminka je češtinářka! Nadchnout dcery pro divadlo nebylo
vůbec obtížné. Hrát pohádky, to bylo něco! Společně jsme vybraly nějaký námět,
holky si ho samy zpracovaly do scénáře, vymyslely a vyrobily si kostýmy i
rekvizity. Pak se projevily jejich speciální rysy. Starší pohodlně vklouzla do
role režisérky a vášnivě komandovala svou mladší sestru, z níž se
vyklubala pozoruhodná komická herečka. Společně připravily scénu, vyrobily
vstupenky, plakáty i osobní pozvánky a ty roznesly sousedům v domě. U nás
bydlí totiž většinou starší lidé a ti rádi přijali pozvání na divadelní
představení ať už u nás doma nebo na společném dvoře.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Sama jsem žasla nad samostatností a tvořivostí vlastních dětí. Jejich
obrazotvornost a bujná fantazie mě dojímaly a smála jsem se na celé kolo, jak
byly vtipné.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "arial"; font-size: 10.0pt; line-height: 115%;">Není divu, že tak začátkem srpna se dcery znuděné třetím měsícem
prázdnin začaly opatrně vyptávat, jestli bychom si nemohly jen tak něco zlehka
opakovat. Když jsem odporovala, že škola začíná až v září, umluvily mne.<o:p></o:p></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Hanahttp://www.blogger.com/profile/04249585077792579523noreply@blogger.com0