Unavená galeristka

V úterý byla vernisáž. Po sobotní autogramiádě zpěvníku Písniček pro kluky to bylo dost brzo. Ráno jsem zjistila, že nemám umyté skleničky. Tří krabic špinavých skleniček, co trčely pod stolem, se laskavě ujala paní správcová Inka a nechala je projet svou myčkou. Zachránila mě!
Plakát zvoucí kolemjdoucí na vernisáž, jsem tvořila na poslední chvíli ručně. Pan Jurka chtěl mít zahajovací proslov za každou cenu na galerii, kam se všichni nemohli vejít. Hudebnice se stěhovaly z rohu do rohu, jak si nemohly vybrat, kde budou hrát a tahaly s sebou kvůli violoncellu rohožku plnou kamínků. Hosté nečekali na přípitek a vrhali se na skleničky hned, jak přišli.
Myslela jsem, že to bude katastrofa. Ale všechno dobře dopadlo. Lidí přišlo opravdu hodně, paní malířka jen zářila, protože přišli ti, které má ráda a dostala spoustu květin, proslov měl pointu a spád, hudba byla přiměřená jak co do délky, tak i k obsahu výstavy. Až na jednu rozbitou skleničku - úspěšný večer.