Přiznávám, že potěšení, o němž chci dneska psát, je pro mne skutečně
sváteční. Mívám ho jednou nanejvýš dvakrát do roka. Jedním z možných
termínů je svátek svatého Valentýna v půlce února (nebo nejbližší sobota
či neděle k tomu datu) a druhá možnost, že by mne toto potěšení potkalo,
je přesně půlka letních prázdnin, kdy mám narozeniny. Proto je mi tak vzácné a
tolik si užívám, když nastane ten den.
Potěšení spočívá v tom, že mi někdo ráno, ještě než vstanu, přinese
šálek kávy do postele. Znamená to, že mne probudí jemné cinkání lžičky o
vnitřek šálku s horkou kávou. Jedno z nejsladších probuzení, co znám.
V obou jmenovaných termínech mi kávu do postele nosí dcery. Od manžela by
to bylo taky krásné a on by to pro mne jistě i rád udělal, jenže skoro nikdy se
neprobudí tak časně, aby vstal dříve než já. Určitě je mu to líto, ale mužně
nedává nic najevo.
Holky se přihrnou ve svých župáncích časně ráno potichoučku do ložnice,
lehce cinkají lžičkou v šálku a rozjařeně se chichotají z radosti nad
tím, jak se jim to povedlo. Já se probudím (nebo to předstírám), posadím se a
ony mi urovnají za zády polštáře, abych se mohla pohodlně opřít. Pak mi podají
šálek s kávou a uhnízdí se někde poblíž, aby si mohly vychutnat mé
potěšení. Já opatrně upíjím, protože káva je horká, mžourám po nich a jsem
blažená. Manžel spící vedle mne pootevře
jedno oko, když zjistí, že se po něm ještě nic nechce, zase je zavře a tváří
se, že tam vlastně vůbec není. Doufá, že se mu podaří ještě chvíli spát.
My holky to chápeme. Jakmile dopiju kávu, vylezu z postele, taky si
obleču župan a všechny tři odejdeme do kuchyně. Tam už bývá na stole prostřeno
k vydatné snídani. Usadíme se ke stolu, brebentíme spolu, plánujeme si, co
budeme slavnostního dělat a pomalu líně snídáme. Časem se k nám připojí
táta a výjimečný den se rozběhne naplno.
Žádné komentáře:
Okomentovat