„Tak to máte splněný sen,“ spíš než otázka to znělo jako
spokojené konstatování. Známá paní se rozhlížela po mém pracovišti – po malém
knihkupectví s galerií. Moc se jí tam líbilo. Větu o splněném snu
opakovala několikrát a já nevěděla, co na to říct.
Nikdy jsem si nepředstavovala, že budu provozovat takový
obchod. Vlastně kdyby mi byl někdo před lety řekl, že ho budu mít, ťukala bych
si na čelo. Já a obchod? To teda těžko. Když na to došlo, strašně jsem se bála.
Nemohla jsem spát asi tak tři měsíce, ale pak jsem si řekla, že za tu zkušenost
to stojí. Uvidíme, jestli mi to půjde. A ono to pomalu jde. Pracuju, učím se.
Nejdřív jsem nabízela jen knížky, brzy přibyly dárkové předměty, šperky,
dekorace, keramika a originální přání. Pak ze zadní místnosti, kde bývala
kancelář, vykvetla galerie. Kdybych měla popsat, jak sháním umělce, kteří by
vystavovali, řeknu, že nevím. Nějak přicházejí sami. Originální ručně vázané
knihařské výrobky mne přivedly k originálním psacím potřebám a odtud to
byl jen malý krůček ke kvalitnímu portskému české výroby. Prostě se to samo
skládá.
Lidi si často myslí,
že mám takové štěstí. Každé moje zaměstnání prý vypadá tak atraktivně. Některé
kamarádky mi říkají: „Ty se máš. Takovou práci jako ty bych taky chtěla.“ Jenže
pak hned dodávají: „Hlavně aby mě to bavilo.“ A pak je hlavním kritériem výše
platu. „Za takové drobné nebudu ani ráno vstávat,“ dodávají vtipně. Já ovšem
nemohu říct, že by mě vždycky bavilo, co dělám. Některé úkoly jsou mi dokonce
nepříjemné, ale nedívám se na to tak. Časem najdu v každé práci něco, co
mě těší a pro co ji ráda vykonávám. Většinou je to ta část, kde mohu použít
svou tvořivost, ta práce, kde nejvíc projevím sama sebe, kdo jsem a jaká jsem.
Na druhou stranu mnohá zaměstnání vypadají tak velice
atraktivně hlavně zvenčí. Když jsme na základní škole vyplňovali dotazníky na
téma, čím bych chtěla být, zaškrtávala jsem kolonky jako učitelka, redaktorka,
herečka, zpěvačka, hlasatelka… Mnohé z toho jsem si v životě mohla
ozkoušet a řeknu vám, nebylo to pro mě. Nedovedla jsem si zkrátka představit,
co to obnáší. Jiné kolonky by mě zatrhnout ani nenapadlo. Nic mě nepřitahovalo
na zaměstnáních typu knihkupec nebo galerista, nejspíš jsem si ani nedovedla
představit, co znamenají, a podívejte. Vykonávám je a jsem šťastná.
A finančně? Nepracuju primárně proto, abych vydělala peníze.
Dělám svou práci proto, že mě těší. Něco tvořím, mluvím s lidmi, poskytuju
pokojné útočiště. A krom toho tím i něco vydělám. Myslím, že jsem to tak měla
skoro vždycky. Což nikdy nesvědčilo našemu rodinnému kontu, ale navzdory tomu,
že většinou jsme žili z ruky do úst, se cítíme bohatí.
„No vlastně ano, je to jako sen,“ musela jsem přiznat své
zákaznici, „jsem tu ráda.“
Žádné komentáře:
Okomentovat