Zalitá zahrada

Horký letní večer. Už se stmívá, ale pořád je ještě vedro. Odpoledne jsem se osprchovala, ale pořád mám pocit, že lepím. Oblékla jsem si ty nejlehčí a nejpohodlnější letní šaty z mačkané indické bavlny a popíjím chlazenou minerálku s plátkem citronu a rozdrcenými lístky máty. Nejraději bych se ponořila do vody a lehce si zaplavala. Jenže než bych se dostala někam do bazénu, to by byla strašná námaha. A pak zpáteční cesta! To bych se zase zapotila, než bych došla domů. Kdepak, koupání se zamítá.

Právě jsem zalila všechny kytky na balkoně, protože se mi zdálo, že jsou z toho vedra pěkně otrávené, vydatně jsem pokropila i truhlíky s bylinkami, protože taky vypadaly povadle, a opřená o zábradlí jsem se rozhlížela po zahradě.

Trávník ještě nezežloutl, ani keře neuschly, zahrada nese horka statečně. Ovšem určitě by jí udělalo radost, kdybych ji trochu zalila. Je zaručeně nejlepší zalévat zahradu navečer, protože se voda nejvíc využije. Nejméně se jí odpaří.  A sobě bych mohla dopřát taky nějakou tu spršku. Třeba jen jako náhodou, kdyby se někdo zrovna díval. A pro všechny lidi z domu tu svlažím vzduch! Budu všeobecně prospěšná. Tenhla pocit mám ráda.

Zalila jsem zahradu vydatně. Opláchla jsem prach z keřů, postála u růží. Když jsem kropila trávník, pokropila jsem chladnou sprškou i sebe. Měla jsem chuť pištět jako malá holka. Tak mi bylo dobře. Mokré šaty se mi lepily na nohy a příjemně chladily. Na levém rameni jsem si připlácla komára. Déšť hebkých voňavých lístků odkvetlé popínavé růže mě zasypal, zrovna když jsem procházela pod vstupním obloukem do zahrady. Tak nějak vypadá štěstí, pomyslela jsem si a zamávala jsem sousedovi, který právě pokuřoval na balkoně svou cigaretku před spaním. Už se skoro setmělo a zahlédla jsem kroužícího netopýra. Potom jsem smotala hadici, ještě na závěr jsem si umyla ruce od bláta a spokojeně vyběhla schody domů.

„Ach, to voní,“ uvítaly mne dcery. „Tos měla, maminko, dobrý nápad,“ chválily mne, „ale nemusela jsi zalívat, my bychom to udělaly.“ Věděla jsem, že se musím přiznat, jinak by to chtěly vzít zítra za mne. „No, mě to bavilo, bylo to potěšení.“  No fakt, zalít po horkém dni zahradu (a taky trochu sebe) je vážně velké potěšení.