![]() |
| Karolínka, hrdinka mé příští knížky |
pátek 1. března 2013
Nová knížka
Píšu novou knížku. Bude pro děti a vyjde před Vánocemi. Myslím, že bude o holčičce Karolínce a o sněhu.
sobota 23. února 2013
Jako mediální hvězda
Minulý týden jsme s naší Adélkou navštívily Bratislavu. Pozvali nás z Karmelitánského nakladatelství, abychom propagovaly mou čerstvě přeloženou knížku Smiem byť nežná. Na Slovensku vypadá takhle:
Poskytla jsem několik rozhovorů pro časopisy, dva pro rozhlasové stanice a navečer jsme byly hosty v relaci Doma je doma TV Lux. Záznam je tady: http://www.tvlux.sk/archiv/play/4963/doma-je-doma-443
Jako obvykle se všichni ptali skoro na totéž. Jako obvykle jsem zápasila s rozhodnutím, zda na stejné otázky odpovídat stejně a docílit tak jednotného mediálního obrazu anebo si vymyslet pokaždé něco jiného a mít z toho trochu zábavu.
Adélka mi byla oporou a v televizi o mně moc hezky mluvila. Večer na nádraží, kde jsme čekaly na zpožděný vlak do Čech a kde nebyla žádná lavička ani nic, kam se dalo sednout, mi předčítala Villona. Její vášnivý přednes veršů se mísil s hlášeními o zpoždění vlaků a vytvářel nezapomenutelnou atmosféru. Bylo to prima.
Poskytla jsem několik rozhovorů pro časopisy, dva pro rozhlasové stanice a navečer jsme byly hosty v relaci Doma je doma TV Lux. Záznam je tady: http://www.tvlux.sk/archiv/play/4963/doma-je-doma-443
Jako obvykle se všichni ptali skoro na totéž. Jako obvykle jsem zápasila s rozhodnutím, zda na stejné otázky odpovídat stejně a docílit tak jednotného mediálního obrazu anebo si vymyslet pokaždé něco jiného a mít z toho trochu zábavu.
Adélka mi byla oporou a v televizi o mně moc hezky mluvila. Večer na nádraží, kde jsme čekaly na zpožděný vlak do Čech a kde nebyla žádná lavička ani nic, kam se dalo sednout, mi předčítala Villona. Její vášnivý přednes veršů se mísil s hlášeními o zpoždění vlaků a vytvářel nezapomenutelnou atmosféru. Bylo to prima.
středa 13. února 2013
Krásná
Eva Beránková je moje kamarádka. Je to ohromně schopná ženská. Její výstava o tom přesvědčuje nejen mne, ale i spoustu návštěvnic.
Výstava šitých, pletených i paličkovaných modelů se jmenuje Krásná v Brně a já jsem pyšná, že zateplila můj obchod.
To, co mám na sobě na fotce, je paličkovaná šála. Podobné tu mám ještě čtyři, jednu krásnější než druhou. Jsou netradičně paličkované ze směsi vln.
Kromě šál jsou tu i vlněná pletená ponča. Do těch jsem se přímo zamilovala. Shledávám na nich několikero výhod. Jednak jsou to ponča malá, tedy nikoli dlouhá, a tím pádem v nich člověk nevypadá jako krabice. Jednak pěkně hřejí, jsou příjemné a nekousavé, poněvadž jsou pletené ze směsi vlny a mohéru. Zároveň se v nich člověk nepotí, avšak má pocit objetí kolem ramen. Moc hezký pocit.
Poslední výhodou, jež mne nyní napadá, je variabilní chumlání. Široký límec si mohu shrnout přes hlavu jako kapuci, přitáhnout ke krku jako rolák, různě pozastrkovat dovnitř nebo na dekorativní knoflíky pozapínat, anebo úplně rozhalit. To mě baví.
Taky svetry jsou fajn. Třeba tenhle tmavý...
Vzadu na stěně visí báječné elastické šatičky, tuniky z temně zeleného indického hedvábí se stříbrnou výšivkou a další společenské šatičky, jak uvidíte dále...
Taky pláště, kostým, kabelky, čepice a bižu! Toho je ale tolik, že na to bude nejlepší osobní návštěva.
To, co mám na sobě na fotce, je paličkovaná šála. Podobné tu mám ještě čtyři, jednu krásnější než druhou. Jsou netradičně paličkované ze směsi vln.
Kromě šál jsou tu i vlněná pletená ponča. Do těch jsem se přímo zamilovala. Shledávám na nich několikero výhod. Jednak jsou to ponča malá, tedy nikoli dlouhá, a tím pádem v nich člověk nevypadá jako krabice. Jednak pěkně hřejí, jsou příjemné a nekousavé, poněvadž jsou pletené ze směsi vlny a mohéru. Zároveň se v nich člověk nepotí, avšak má pocit objetí kolem ramen. Moc hezký pocit.
Poslední výhodou, jež mne nyní napadá, je variabilní chumlání. Široký límec si mohu shrnout přes hlavu jako kapuci, přitáhnout ke krku jako rolák, různě pozastrkovat dovnitř nebo na dekorativní knoflíky pozapínat, anebo úplně rozhalit. To mě baví.
Taky svetry jsou fajn. Třeba tenhle tmavý...
Vzadu na stěně visí báječné elastické šatičky, tuniky z temně zeleného indického hedvábí se stříbrnou výšivkou a další společenské šatičky, jak uvidíte dále...
Taky pláště, kostým, kabelky, čepice a bižu! Toho je ale tolik, že na to bude nejlepší osobní návštěva.
čtvrtek 31. ledna 2013
Z práce
Obálka nového vydání staré knížky
Je náš den opakujícím se stereotypem, který je nutno nějak přežít? Máme pocit, že naše touha po lásce a citlivost nám pouze ztěžují život?
Otevřme knížku a vstupme do událostí a prožitků všedního dne s otevřeným srdcem, schopným prožívat každý okamžik života jako nevšední a jedinečný. Tak objevíme krásu laskavého pohledu, hřejivých slunečních paprsků, ale i pošmourného dne; moudrost dětského postřehu, hluboký význam nepatrného gesta nebo slova. V obyčejných věcech odhalíme neobyčejného Tvůrce a jeho lásku k nám.
pondělí 14. ledna 2013
Zase Smím být něžná
Je to k neuvěření, ale od vydání mé třetí knížky s názvem Smím být něžná uplynulo deset let. Příští měsíc vyjde znovu ve druhém vydání u Karmelitánského nakladatelství.
Když jsem četla svůj nově vysázený text, úplně jsem se ponořila do tehdejší atmosféry našeho domova, znovu jsem prožívala domácí školu, výchovu dětí, své nápady, myšlenky a pocity a musím říct: "Jo, fakt to tak bylo!"
Jak to jen půjde, pochlubím se i novou obálkou.
středa 9. ledna 2013
středa 26. prosince 2012
úterý 30. října 2012
Klípky na dovolenou
Někdy si ráda přečtu něco oddechového. Občas při čekání u
kadeřnice sáhnu po některém z barevných časopisů, co tam tak lákavě
aranžují na stolek, ale spíš než oddechové mi připadají hloupé. Hledala jsem
knížku, kterou bych si mohla vzít s sebou třebas k vodě. Knížka se
přece jen dá číst déle než časopis, že. Našla jsem přesně to, co jsem
potřebovala.
Světoznámý historik a publicista Paul Johnson vystudoval
historii na Oxfordu a po vojenské službě působil v redakci londýnského
týdeníku New Statesman. Napsal přes čtyřicet knih, v nichž projevil
obrovský popularizační záběr. Knížka, kterou jsem si vzala na koupaliště, se
jmenuje Bleskové portréty 20. století. Obsahuje několik desítek krátkých skic o
jedincích, s nimiž se autor v průběhu svého bohatého života setkal.
Některé z nich jsou jen takové klípky, prchavé pohledy, jiné překvapivě
odhalují hlubší tajemství dotyčné osoby. Autorovi nejde v první řadě
čtenáře vzdělávat či poučovat, ale obyčejně pobavit. Zřejmě s lítostí
musel vyřadit spoustu zajímavých poznámek o pozoruhodných lidem čistě
z toho důvodu, že ony osobnosti jsou stále naživu.
Jedná se o čtení docela podobné tomu v barevných
časopisech, avšak o lidech podstatně zajímavějších. Johnsonův ostrý jazyk
nešetří nikoho z popisovaných, mistrovsky dokáže vystihnout
v několika málo slovech situace,
v nichž se odehrávají dialogy nebo prostředí, kde se pohyboval. Při
čtení jsem si vychutnávala pikantnosti o lidech, které znám z dějepisných
učebnic, ale i z filmových plakátů. Vedle sebe se v knize sešli
velikáni politického života, umění, vědy či filozofie, duchovní nebo
podnikatelé z celého světa. Jak se jevili v osobním styku? Jakou měli
pověst u svých přátel? Co rádi jedli? Jak se chovali ke svým manželkám? Přesně
o tom jsem vždy v hodinách dějepisu přemýšlela. O mnoha z osobností
světové historie to teď už vím...
Johnson, Paul: Bleskové portréty 20. století, Leda, Rozmluvy
2011.
pondělí 29. října 2012
Pozvání na autogramiádu
Moji milí přátelé, zvu vás na autogramiádu, kterou budu mít 8. 11. v 19 hodin v knihkupectví Brána na Ječné ulici v Praze.
Budete-li mít čas, zastavte se, ráda vás uvidím.
Budete-li mít čas, zastavte se, ráda vás uvidím.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)





