Někdy si ráda přečtu něco oddechového. Občas při čekání u
kadeřnice sáhnu po některém z barevných časopisů, co tam tak lákavě
aranžují na stolek, ale spíš než oddechové mi připadají hloupé. Hledala jsem
knížku, kterou bych si mohla vzít s sebou třebas k vodě. Knížka se
přece jen dá číst déle než časopis, že. Našla jsem přesně to, co jsem
potřebovala.
Světoznámý historik a publicista Paul Johnson vystudoval
historii na Oxfordu a po vojenské službě působil v redakci londýnského
týdeníku New Statesman. Napsal přes čtyřicet knih, v nichž projevil
obrovský popularizační záběr. Knížka, kterou jsem si vzala na koupaliště, se
jmenuje Bleskové portréty 20. století. Obsahuje několik desítek krátkých skic o
jedincích, s nimiž se autor v průběhu svého bohatého života setkal.
Některé z nich jsou jen takové klípky, prchavé pohledy, jiné překvapivě
odhalují hlubší tajemství dotyčné osoby. Autorovi nejde v první řadě
čtenáře vzdělávat či poučovat, ale obyčejně pobavit. Zřejmě s lítostí
musel vyřadit spoustu zajímavých poznámek o pozoruhodných lidem čistě
z toho důvodu, že ony osobnosti jsou stále naživu.
Jedná se o čtení docela podobné tomu v barevných
časopisech, avšak o lidech podstatně zajímavějších. Johnsonův ostrý jazyk
nešetří nikoho z popisovaných, mistrovsky dokáže vystihnout
v několika málo slovech situace,
v nichž se odehrávají dialogy nebo prostředí, kde se pohyboval. Při
čtení jsem si vychutnávala pikantnosti o lidech, které znám z dějepisných
učebnic, ale i z filmových plakátů. Vedle sebe se v knize sešli
velikáni politického života, umění, vědy či filozofie, duchovní nebo
podnikatelé z celého světa. Jak se jevili v osobním styku? Jakou měli
pověst u svých přátel? Co rádi jedli? Jak se chovali ke svým manželkám? Přesně
o tom jsem vždy v hodinách dějepisu přemýšlela. O mnoha z osobností
světové historie to teď už vím...
Johnson, Paul: Bleskové portréty 20. století, Leda, Rozmluvy
2011.
Žádné komentáře:
Okomentovat