Na mimořádných
událostech a svátcích mě vždycky zaráželo, jak krátce trvají. Těšívala jsem se
celé dlouhé týdny, nemohla jsem se dočkat, malovala jsem si čárky, pak jsem je
pořád pečlivě přepočítávala a pěkně jednu po druhé umazávala, abych zřetelně
viděla, jak se ten vytoužený den už blíží. A pak najednou frrr! Slavný den byl
pryč, ani jsem nevěděla, kam se poděl.
Protože se mi to stalo
skoro pokaždé, když jsem se na něco tak moc těšila, a nezáleželo na tom,
jednalo-li se o narozeniny, Vánoce, večírek, divadelní představení nebo výlet,
usoudila jsem, že na vině nebude ta událost sama. Možná na vině nejsem ani já a
ani nikdo jiný. Nejspíš je potřeba na to jít jinak. Chytře.
Co trvá nejdéle? Těšení.
Čeho je tedy třeba si nejvíce užít? Těšení! Řešení bylo jasné: vymyslet nějaké
metody, jak z těšení vytěžit maximum. Poctivým výzkumem jsem zjistila, že
metody tu jsou, dokonce se hojně používají, ale my ani vlastně nevíme, že si
jimi užíváme těšení. Za pár dní tu máme Vánoce, zaměřím se tedy na těšení
předvánoční.
Adventní kalendář není
nic jiného než zhmotnělé těšení. Každý den jednu malou lahůdku, malou
sladkůstku, nebo to nemusí být sladké, může to být denně kolečko salámu nebo
štamprlička něčeho dezinfekčního. Tajemství je v tom: každý den jednu
malou věc. Je to záloha na Vánoce.
Když jsem psala svou
první knížku čtyřiceti krátkých úvah na jedno téma, vymyslela jsem si pomůcku.
Postavila jsem si na psací stůl dvě sklenice od marmelády. Jedna byla prázdná,
do druhé jsem nasypala čtyřicet skleněných kuliček, které mi laskavě zapůjčila
naše Adélka ze své sbírky. Za každou jednu úvahu jsem přemístila jednu kuličku
do původně prázdné sklenice. Hezky jsem viděla, jak mi to odsejpá. S jakou
radostí jsem přendávala kuličku poslední, která hlásala splnění úkolu, to si
jistě umíte představit!
Těšení jsou i přípravy.
Nakupování vás bude jinak bavit, když budete vědět, že každým nakoupeným dárkem
jste blíž tomu dni. A tudíž i té radosti, kterou váš dárek způsobí. Každou
vyleštěnou klikou, slepeným lineckým kolečkem, rozvěšenou ozdobou nebo
rozsvícenou svíčkou jsme blíž tomu dni. Už nyní ochutnáváme jen malý kousek té
slasti, která se pak rozvoní naplno. Já tedy zkouším neleštit kliky, neslepovat
linecká kolečka a nepsat vánoční gratulace, abych to už měla za sebou, ale
protože tohle jsou úkony, které mě přibližují Vánocům. Raduju se už teď, aby mi
radost déle vydržela. Vím, že pak to možná bude frrr…
Žádné komentáře:
Okomentovat