Je neděle a prší

Ráno jsem se vzbudila a chvilku bezradně uvažovala, co je za den. Musím rychle vstávat nebo mám čas? Co mě dneska čeká? Škvírou v nedbale zatažených závěsech jsem za oknem zahlédla kývající se větve stromu lesklé deštěm. Aha. Je neděle a prší. Natočím si vlasy.

Co mě to napadlo? Vlasy jsem si nenatáčela už spoustu let. Kde se vzala ta myšlenka, jež mi tak jasně a zřetelně vyvstala s uvědoměním toho, že je neděle a já nic nutného nemusím? Natočit si vlasy. Je to taková zdlouhavá operace s nejistým výsledkem. Budu vypadat líp nebo hůř? Zaváhala jsem, mám-li se dál tím nápadem zaobírat, ale něco na něm bylo tak podivně lákavého, že jsem si vzala župan a šla přemýšlet do kuchyně.

Proč bych to dělala, když vlastně nikam nejdeme? Nepotřebuju vypadat upraveněji než jindy. Ten čas by se dal využít i jiným způsobem. Prospěšnějším. Něco někde vyleštit nebo uklidit. Něco uvařit nebo upéct. Nebo si něco přečíst? Neměla bych se spíše věnovat něčemu užitečnému? Kdypak jsem se já naposledy zabývala něčím tak zbytečným, jako je natáčení vlasů? Ani nepamatuju. Proč mě to teď napadá? Znamená to snad, že bych měla víc myslet na sebe?

V tom to možná bude. Když jsem byla mladá holka, trávila jsem péčí o svůj zevnějšek určitě víc času než dnes.  V koupelně v nejhořejší polici, na kterou bez židle nedosáhnu, mám ve velké plastové krabici schované důkazy. Mezi sáčky s  natáčkami různých velikostí tam odpočívá kulma klasická i kulma plotýnková. Nedávno jsem něco hledala a v zoufalství jsem se podívala i tam nahoru. Pobaveně jsem pak dcerám předváděla, co se v dřívějších dobách používalo k tvarování vlasů. No ano, opravdu jsem si tímhle zařízením kadeřila vlasy. Holky nevěřícně a taky pobaveně braly do rukou mé růžové kulmovací zařízení a já jsem nechápala, kde jsem na to brala čas. No ale v čem je problém? Vždyť teď čas mám. Je neděle a venku prší. Třeba bych si skutečně mohla natočit vlasy. Nebo konečně použít tu pleťovou masku, co jsem dostala zdarma k nákupu. Nebo si trochu pohýčkat pokožku na nohou voňavým olejem, který jsem si koupila ve víře, že mi udělá dobře. Možná je skutečně správná doba zase trochu víc hledět na sebe než na službu rodině nebo jiné veledůležité věci. Teď bych možná zase mohla být veledůležitá já.

A tak jsem se rozhodla. Jak už vím, v určitém věku přestává být krása samozřejmostí a je zapotřebí na ní trochu popracovat. Provádět něco jako pravidelnou údržbu. Zkusila jsem si naplánovat jednou týdně delší čas na „leštění karosérie“ a pokud to jen trochu půjde, dostat se večer do koupelny dřív, než padám únavou a na nějaké složitosti kromě běžné hygieny už došly síly. Rozhodla jsem se ukrojit z toho času, který jsem po léta věnovala domácnosti, dětem a všemu nutnému, co provoz rodiny vyžadoval, něco pro sebe. Vždyť už mě tolik nepotřebují. A já jsem velká holka.

Natočila jsem si vlasy. Všichni mi doma říkali, jak mi to sluší, jak vypadám roztomile a jak bych to měla dělat častěji. Tak jo. Platí. I když nebude pršet a nebude neděle.