Dlouho jsem tuhle knížku nechala odpočívat v polici.
Nechtělo se mi do ní. Vůbec mě svým názvem nelákala. Říkala jsem si, že patlat
se zase v nějakých negacích se mi fakt nechce. Pak jsem ale měla dojem, že
nějak nemám co číst a že bych jako knihkupec měla být důsledná a aspoň
nakouknout do obsahu. Jak mám prodávat něco, o čem nic nevím? Tak jsem si tu
knížku vzala, že ji alespoň prolistuju, abych měla představu, o čem je. Nakonec
se ukázalo, že je to po dlouhé době kniha, ve které se mi chce podtrhávat.
Ta ženská, Brené Brownová, je jako moje sestra. Píše o
tomtéž jako já! Jenomže já píšu příběhy, ona zaznamenává výzkum. Já tvořím
beletrii, ona poradenskou literaturu. Ovšem docházíme ke stejným závěrům. Zdá
se mi, že dost žen v mém věku řeší podobné věci. Nejspíš jsme dozrály do
jisté životní etapy, kdy jsme schopné uvidět a přijmout různé své slabosti,
chyby a bolesti. Možná konečně dokážeme pohlédnout samy sobě do tváře.
Pravděpodobně autorka neobjevila nový světadíl. Dokázala
však příjemným způsobem shrnout zásadní poznatky o principech života
v plnosti. Podtitul knížky zní: Zapomeňte na to, kým byste podle svých
představ měli být, a přijměte to, kým jste. Jak pravdivé... Když se přestaneme
ohlížet na to, co si pomyslí lidé, když opustíme svůj perfekcionismus, když
opustíme otupování a bezmocnost, ustrašenost a strach ze tmy, svou potřebu
jistoty, úzkost a pochybnosti o sobě, přestaneme se srovnávat a začneme
pěstovat hry a odpočinek, klid a ztišení, smysluplnou práci a samozřejmě smích,
tanec a zpěv, náš život nabere grády. Může se stát životem v plnosti.
Moc se mi líbí zejména kapitola o hojnosti a nedostatku.
Důkazem hojnosti není množství nabytých statků ale vděčnost. Žiju tedy v
hojnosti. Důkazem úspěšnosti není všeobecné uznání, ale dobrý pocit
z tvořivé práce. Mám tedy uznání. Důkazem bohatství není stav konta, ale
hojnost zpěvu, smíchu a tance. Jsem tedy bohatá. A vy?
Brené Brownová: Dary nedokonalosti, Návrat domů 2012
