Nezralé ryngle

Brzy ráno jsem vyrazila na trh. Bylo mi totiž v posteli už tak horko, že jsem musela vstát. Na snídani jsem ještě neměla chuť, noviny jsem prolítla bez zvláštního zaujetí. Psali, že je horko. No to bych věděla i bez novin. Tak jsem vzala košík, peněženku a pro jistotu ještě jednu síťovku a šla.
Na náměstí už někteří trhovci stáli v plné parádě, někteří teprve vybalovali. Našla jsem krásné broskve, rajčata se mi zdála jako malovaná, uchvátily mne voňavé sytě zelené papriky, o nichž mi slečna prozradila, že je trhali s tatínkem dneska ráno. Nemohla jsem odolat svazečkům bylinek. Z bílého kbelíku na stánku u babičky v kroji jsem si navytahovala pořádnou kytici bílých a červených aster. No a když jsem už s plným košíkem zamířila k domovu, koutkem oka jsem je zahlédla. Zeleno fialové blumy, co jsme jim doma říkávali ryngle.
Trhávala jsem je ještě nedozrálé a maminka se na mne kvůli tomu zlobívala. Tvrdila, že mě bude bolet bříško. Ale nikdy mě nic nebolelo. Sedávala jsem na sloupku kamenné zídky, s plnou kapsou rynglí, skryta keřem šeříku a četla jsem si. To bývaly blažené prázdninové chvíle. Já ztracená v ději nějakého příběhu s kyselo sladkou chutí rynglí v puse. Když mi bylo horko, postříkala jsem se hadicí, až se mi šaty lepily na nohy. A pak zase doplnit zásobu ovoce v kapsách a zpátky ke knize na zídku.
Nabrala jsem si těch zelených vzpomínek na dětské prázdniny asi půl kila. Vezmu si je na zahradu a budu si tam číst.