pátek 28. srpna 2015

Hodinka navíc

Neznám nikoho, kdo by to aspoň občas nepotřeboval. Já samozřejmě mezi všemi v první řadě jsem v takové situaci nejméně jednou týdně. Možná, že však i mnohem častěji, jen si to naplno neuvědomuju, a tak spěchám, chvátám, nestíhám. Potřebovala bych jednu hodinku navíc.

Kdyby mi někdo takhle zrána nabídl hodinu navíc, hned bych věděla, co s ní. Možná bych ještě vlezla do postele a hodinku si přispala. Snad bych naopak vstala a šla dělat něco, co mne těší, ale na co mi v běžném pracovním týdnu nezbývá dost času, například bych šla pracovat na zahrádku. Taková hodinka pletí a okopávání vydá radosti na celý den. Třeba bych si po tu hodinu času dopřála něco mimořádného, teď honem nevím, co by to mohlo být, ale představuju si něco jako masáž, manikúru nebo ošetření u kosmetičky. Je však docela pravděpodobné, že bych v té hodince navíc honem zkusila stihnout napravit nějaké resty, dohnat nějaké skluzy nebo napracovat si něco do zásoby. Báječné by také bylo si celou takovou bonusovou hodinku někde v klidu číst. Uvařit si konvičku čaje nebo šálek kávy, vzít si rozečtenou knížku a usadit se někde na příjemném místě. To by byla jasná hodina slasti. A co třeba si hodinku potelefonovat s kamarádkou? Hm…

Včera jsem cestovala z jednoho konce města na druhý. S přestupováním a čekáním na spoje mi cestování zabralo přes hodinu času. Zlobilo mě, že drahocennou hodinu strávím v tramvajích a trolejbusech. Připadalo mi to jako dočista ztracený čas! Trochu naštvaně jsem uvažovala, co bych mohla za těch šedesát minut jinak stihnout. Určitě spoustu věcí… Pak mne ale napadlo podívat se na tu hodinu cestování z opačného úhlu pohledu, jako na hodinu času navíc. Páni! I když jsem připustila jistá omezení, například to, že budu sedět v hromadném dopravním prostředku a tam se přece jen všechno dělat nedá, přesto šlo o čas, který bych mohla dobře využít. To by bylo, abych nevymyslela nějaké potěšení, jaké by mi mohla tato hodinka poskytnout.

A tak jsem si ve stánku na zastávce koupila lahvičku minerálky a oříškovou müsli tyčinku v čokoládě, ujistila jsem se, že v kabelce mám rozečtenou knížku a na dlouhé cestování jsem se začala dokonce těšit. Když přijela má tramvaj, naštěstí poloprázdná, usadila jsem se s pocity výletníka. Popíjela jsem minerálku a koukala oknem do kraje. Bylo hezké jen si tak přemýšlet. Pak jsem si chvilku četla a po přestupu jsem smlsla tyčinku. Skoro se mi ani nechtělo vystupovat. Utěšená hodinka. Opět jsem dospěla k potvrzení své teorie o potěšeních. Jsou všude. Záleží jen na mně, budu-li je chtít objevit a vychutnat. Stejně jako na vás.


Žádné komentáře:

Okomentovat