pondělí 30. ledna 2012

Lipový list


Přímo k nohám mi spadl žlutý list. Vzorový list z lípy. Poměrně velký, nepomačkaný a neoschlý. Zvedla jsem jej, protože mi připadal nějak zvláštní. Všude kolem mne se válely po zemi desítky, možná stovky podobných žlutých lipových listů, ale tento byl něčím výjimečný. Nevím, čím to bylo, ale zvedla jsem jej.

Pečlivě jsem prohlížela kresbu žilek na ploše listu a připadalo mi, jako by mi strom, ta stará lípa podala svou vrásčitou seschlou starou a přitom nečekaně hebkou ruku. Nemohla jsem se vynadívat na ten zvláštně krásný list. Překvapeně jsem sledovala, kudy vedou dráhy hlavních žilek, jaký obraz dokreslují drobné vlásečnice. Bylo to jako číst z podané ruky nějaký dobrodružný životní příběh. To takhle vypadají všechny lipové listy? Nikdy jsem si nevšimla. Ne že bych nevěděla, že listy nějakou stavbu mají, ale ještě nikdy jsem tak pozorně a dopodrobna lipový list nezkoumala. Zachtělo se mi uchovat jeho jedinečnou krásu jako zástupce všech lipových listů na světě. Nakreslím si ho. Nebo aspoň vylisuju!

„Je to nesmysl,“ bouřila se ta racionání část mé mysli, „je to list jako každý jiný, jen na jednom jediném stromě tady v ulici jsou jich tisíce. Není ničím zvláštní. Všechny jsou stejné.“ „Ale přece se mi zdá, že je jedinečný,“ namítal poetický hlas mé mysli, „nikdy jsem takový list neviděla.“ „Ach, to si jen namlouváš, klameš sama sebe. Pro nějaké své poetické představy vidíš věci, které nejsou, představuješ si vlastnosti, které neexistují, a tak pouze zveličuješ význam banalit.“ Ano, takové dialogy někdy sama v sobě vedu.

Držela jsem v ruce ten žlutý lipový list a uvažovala o tom, že lidé také na první pohled vypadají stejně. Zvlášť, když jich je hodně pohromadě. Působí jako hejno nebo jako stádo nebo jako ve větru tančící závěj listí. Ale jednotlivě, při bližším zkoumání, při rozhovoru mezi čtyřma očima tomu tak není. Každý člověk je jedinečný, zvláštní a výjimečný, ačkoli navenek to tak možná nepůsobí. Každý má za sebou nebo před sebou nějaký dobrodružný životní příběh.

Uschovala jsem si ten žlutý lipový list. Vložila jsem jej mezi dvě poslední stránky do poznámkového bloku, který nosím stále u sebe. Někdy si ho možná nakreslím.

Žádné komentáře:

Okomentovat