Tuhle hru jsem s holkama hrávala, už když byly ještě malé. Je to hra mazlivá, něžná, uvolňovací a nic k ní nepotřebujete. Žádné pomůcky, zvláštní prostor nebo speciální oblečení. Prostě nic. Jen chuť udělat si navzájem dobře. Hra se jmenuje: Namaluj mi obličej.
Možná to ani vlastně není hra, ale takové mazlení. Spočívá v tom, že jeden člověk druhému něžně prsty hladí obličej, jako by mu kreslil rysy. Většinou se začíná od čela. „Čelo, obočí, spánky,“ říkalo se nahlas, protože když jsme si takhle hrály s holčičkama, učily se pojmenovávat části obličeje. Teď jsou už velké slečny, ale některých tradic se drží přímo sveřepě. „Tak a teď tvářičky,“ a jemné prstíky zlehka jezdily po tváři, jako by nejdříve nakreslily její obrys a pak ji ještě vybarvovaly. Potom se nakreslil obrys očí a doplnil se dlouhými řasami, potom nosík a pusinku. Při obkreslování rtů se vždycky musela položit otázka, jestli kreslím paní nebo pána. Bylo to důležité, protože pokud jsem kreslila pána, bylo možné načrtnout fousy pod nosem a na bradičce třeba i plnovous. Paní žádné vousy ani plnovousy nemívaly. Těm jsme naopak kreslily předlouhé kadeře až ke kolenům.
Tahle hra, tohle mazlení mělo vždycky zajímavý účinek. Když byla některá z nás unavená, mrzutá, smutná nebo dokonce nešťastná, skoro vždycky to pomohlo zlepšit náladu, dodat sílu a potěšit. Čím byly holky větší, tím míň jsme tu hru hrály. Kdoví proč, vždyť únavu, mrzutost nebo smutek jsme prožívaly tu a tam stále. Ovšem nedávno jsem se cítila tak nějak mrzutě, sklesle a znechuceně. Neměla jsem k tomu žádný pořádný důvod, ale bylo mi mizerně. Seděla jsem doma v křesle, koukala do blba a na nic jsem neměla sílu. Moje dcerušky kolem mne chodily a nenápadně se vyptávaly, jestli nemám na něco chuť, jestli se nechci napít, nebo zdali by mne nepotěšil nějaký film nebo muzika. Já jsem ale nic nechtěla, jen jsem se pořád tak nešťastně tvářila. Konečně Anička zvolala: „Už to mám! Nechtěla bys namalovat obličej?“
Chtěla jsem. Dostala jsem pořádného pána s knírem pod nosem i s dlouhým plnovousem a vážně mi to udělalo moc dobře. Některé dětské zvyky je dobré nezapomínat, člověk by se tím připravil o báječné potěšení.
Žádné komentáře:
Okomentovat