Nejjednodušší odpověď na palčivou otázku všech rodičů, kteří seriózně uvažují o tom, že by vzdělávání svých dětí vzali do vlastních rukou, je tato: Kdo si troufne. Pojďme se podívat na podrobnosti.
Zákonné podmínky
Zákon stanoví, že rodič vzdělávající své dítě v domácím prostředí, musí mít maturitu. Tečka. Není stanovena žádná specializace, žádné pedagogické minimum, žádné psychologické testy rodiče. Pouze středoškolské vzdělání ukončené maturitou.
Žádné jiné podmínky ohledně vzdělávající osoby stanoveny nejsou. Podobně nejsou blíže specifikovány „vyhovující materiální podmínky“. Není vypsáno, zda dítě musí mít svůj pracovní stůl (stejně se nejlíp a nejvíc učí v kuchyni), svou židli, svou skříňku nebo něco takového. Prostě nějaké vhodné podmínky.
Kdo by neměl
Nehledě na tu maturitu, já soudím, že by se do domácího vzdělávání neměl pouštět rodič příliš úzkostlivý a také rodič, který má potíže s důsledností, kázní a řádem.
Úzkostlivý rodič by trápil sebe i dítě. Nedisciplinovaný rodič by vychovával nedisciplinované dítě. Nemusesli by zvládat školní požadavky a dítě by mohlo dospět k závěru, že je hloupé. Přitom by jen chyběl řád a kázeň.
Co když nezvládnu všechny předměty
Časté obavy rodičů vyvolává představa, že by měli vyučovat předměty, v nichž si z nějakých důvodů nevěří. Týká se to hlavně výchov a jazyků.
Nemám hudební sluch
Žádný problém. Základy teorie, zpívání a pískat na nějakou tu flétničku vaše dítě naučí v místní základní umělecké škole či v zájmovém hudebním kroužku. Pokud víte ve vaší blízkosti o dalších rodinách, kde učí své děti doma, můžete dát síly dohromady. Lze pak pořádat semináře a soustředění, kde se jeden z rodičů věnuje hudebnímu nebo jinému programu dětí, ostatní mohou konzultovat, podniknout něco jako pedagogickou radu.
Neumím nakreslit ani hrušku
Žádný problém. Existuje spousta časopisů plných nápadů pro tvořivé ruce, dá se koupit spousta různých pomůcek, materiálů a návodů. A kdyby vám to opravdu nešlo, tak výtvarné kroužky jsou stejně běžné jako ty hudební. Využijte pomoci profesionálů. A samozřejmě vzájemná výpomoc rodičů jiných dětí je i na tomto poli možná, vítaná a užitečná.
Nesvedu kotrmelec
Tělocvik bývá doménou tatínků. Mohou své děti prohánět, trénovat a učit tělovýchovným disciplínám o sobotách. Sportovní tréninky, gymnastika, plavání nebo obyčejný Sokol dokáží školní hodiny tělocviku vydatně nahradit.
A co cizí jazyk
Výuku cizího jazyka, pokud si rodič na ni netroufá, může svěřit opět odborníkům. Ať už by dítě mohlo docházet na hodiny cizího jazyka do školy, kde je zapsáno, nebo do jazykové školy či k soukromému učiteli.
Shoda je nutná
Asi nejdůležitějším předpokladem však je široká rodinná shoda s tímto způsobem vzdělávání. Oba rodiče musí chtít. Bez jejich spolupráce je tento úkol velmi obtížně splnitelný, nejen dokonce nesplnitelný. Důležitý je také souhlas dítěte.
V případě jakýchkoli potíží si musí být vzájemnou oporou. Nastanou-li tlaky zvenčí (babičky a jiní příbuzní reagují překvapivě emotivně a většinou nesouhlasně), bez společné jednoty se nedá dlouhodobě odolávat.
Domácí vzdělávání je obtížný úkol. Je to těžká práce. Ale její ovoce stojí za to. Pro rodiče i pro dítě.
Žádné komentáře:
Okomentovat