Tramvaj

Tímto popisovaným potěšením vás samozřejmě nenabádám k nadbytečnému používání autobusů, trolejbusů, tramvají nebo aut. Chodit pěšky je velké potěšení. Ale někdy může jízda tramvají přes dvě zastávky přinést nečekaný požitek. Však posuďte sami.
Když se člověk po práci vydá do města, vystavuje se riziku. A to několikerému. Může se stát, že je hladový, unavený a díky tomu to mezi všemi těmi lákavými obchody přežene. Nakupuje tu i tam, trošku tuhle, trošku támhle, krabičku pastelek, pytlík citronů, knížku, lahvičku šampónu nebo nové punčocháče. Navrch bochník chleba nebo květináč s kaktusem a nadělení je vykonáno. Jak to dovléct domů?

Zaručeně se k tomu přidá žízeň, náhle k večeru těsné boty, taška s nákupem se zařezává do ruky, kabelka, která ještě před hodinou skoro nic nevážila, se najednou na rameni zdá, jako bych do ní nacpala aspoň dvě cihly. Cesta domů, kterou normálně urazím běžným tempem chůze za čtvrt hodiny, se jeví jako výlet na půl dne. Dojdu ještě dneska? Tuším, že bych mohla padnout na ulici vysílením. Kolem mne se budou kutálet vysypané citrony, potulný pes chňapne punčocháče a potáhne je za sebou pryč a já bídně zahynu, než se doplazím ke kaluži. Tak chmurný konec si přece nezasloužím. Rozhodnu se zvolit slabošské, změkčilé řešení. Pojedu tramvají.

Protože běžně městskou hromadnou dopravu nepoužívám, musím si nejprve koupit jízdenku. Pak počkat na zastávce, až pojede ta moje a pak se vmáčknout dovnitř tak šikovně, abych s plnýma rukama všech těch tašek a balíčků dokázala označit jízdenku a ještě si honem sednout. Dvě rychle za sebou jdoucí zatáčky bych dnes nevybalancovala. Podařilo se!

Jaká úžasná úleva… Sedím na sedadle, všechny tašky jsem si naskládala na klín a protahuju si nohy. Chodidla mě pálí, jsem jak přelomená v kříži a necítím prsty na rukou. Vyhlížím z okna, jak kolem rychle míjejí známé výklady obchodů, křižovatky s bočními ulicemi a školní budovy. Člověk málem ani nemrkne a je o takový kus cesty blíž. Přiblížil se dřevěný plot botanické zahrady, tady vystupuju. Sbírám zase všechna svá zavazadla a poslední zbytek sil a mířím k domovu. Taková úleva, takové potěšení, že se můžu kousek svézt. Teď snad zvládnu nejen dojít domů, ale třeba i nachystat večeři.