pondělí 17. října 2011

Inu, podzim...


Stála jsem nerozhodně u šatní skříně a za nic na světě jsem se nemohla rozhodnout, co si vezmu na sebe. Podle venkovního teploměru už nebylo žádné léto, dokonce ani babí už ne. Obloha tajemně halila v polojasnu, jak se den vyvine. Na déšť to nevypadalo, možná by mohlo vykouknout i sluníčko, těšila jsem se, ale větřík bude studený. Inu podzim. Přesto se mi ještě nechtělo opouštět styl oblékání připomínající léto.

Kdybych si přes bundičku přehodila teplý pléd, ještě by to šlo, uvažovala jsem. Snad by mi nebyla zima. Jako bych tím, že si vezmu lehké plátěné kalhoty a oblíbenou bundičku, mohla pozastavit odcházející léto. Proč vůbec váhám vytáhnout poctivé teplé zimní oblečení? Chci snad zadržet čas? Bojím se stárnutí? Nebo má nerozhodnost jen dokumentuje mou pohodlnost opustit zažité stereotypy?

Vždyť se na zimu docela těším. Podzim mám vlastně ráda. Tak v čem je problém? Proč se mi nechce opouštět oblečení, na které jsem si za pár letních týdnů zvykla? A to mám nové kozačky! Je to divné... Na jaře to bývá jiné. Možná přímo opačné. Jakmile ve vzduchu jen trochu ucítím jaro, shazuju zimník a kozačky a i za cenu lehkých omrzlin vyrážím ven v lodičkách nebo teniskách. Je to snad tím, že nemám ráda těžké oblečení? Anebo špatně snáším chlad? Možná je pro člověka přirozené žít v nějaké přiměřené teplotě a co je mimo určité teplotní hranice, je mu nepříjemné. To potom v průběhu ročních období zažíváme dny, kdy je nám teplotně fajn a dny, kdy to není ono. Moc vedro nebo mrzne, až to praští. Mé myšlenky se už zase stočily k ráji, k tomu výchozímu místu, odkud pocházíme. Že by?

Inu podzim. Bylo by bláhové se tvářit, že není, když rtuť teploměru nevyleze nad deset stupňů. Sundala jsem z věšáku teplou koženou bundu a zauvažovala o rukavicích. Adamovi s Evou Bůh taky opatřil nějaké kožené bundy, když museli odejít z ráje... Kolem krku jsem si ještě uvázala hedvábný šáteček, což je příjemné i teplé zároveň. To Eva neměla, napadlo mne marnivě, jsem na tom líp. Tak, dost houpostí, je čas vyrazit do žloutnoucího listí, studeného větru a dešťových mraků. Je podzim a bude krásný.

Žádné komentáře:

Okomentovat