„Ale tati, maminka mi to dovolila,“ škemrala Diana. „Vážně?“ podivil se tatínek, „to bych se docela divil. Víš, co zeptáme se jí, až se vrátí domů. Do té doby počkáme.“ „No ale já bych chtěla jít ven hned, víš, holky budou na lavičkách,“ snažila se získat tatínkovo svolení k vycházce dcera.
Maminka měla v zaměstnání odpolední směnu a tatínek se právě vrátil z práce. Neměl tušení, jaké dohody byly nastoleny mezi manželkou a dcerou, nevěděl, jaká jednání proběhla, a nechtěl být nespravedlivý. Kdyby manželka skutečně z nějakých jemu neznámých důvodů povolila dceři jít s kamarádkami ven ještě předtím, než splnila své domácí povinnosti a než si udělala úkoly do školy, měl by toto povolení respektovat. Vyjádřením nedůvěry by se mohl dcery dotknout. Nechce přece říci, že dcera lže. Ale protože znal svou ženu, měl oprávněné pochybnosti. „Možná jsi mamince špatně rozuměla,“ usoudil a byl rád, že přišel na vhodnou formulaci svého postoje.
„Ale tati, já přece nemůžu čekat, až maminka přijde z práce,“ naléhavým tónem pokračovala Diana ve vyjednávání. „Holky už tam jistě jsou. Já všechny úkoly a učení stihnu pak. Beztak toho na zítřek nemáme moc. No tak tati, můžu jít? Já se fakt za hodinu vrátím,“ a upírala své velké modré oči žádostivě do tatínkových.
Tatínek si mnul nos a drbal se za uchem, což u něj bylo jasným znamením nerozhodnosti. Diana očekávala snadné vítězství. Vyzývavě hleděla otci do tváře
Varianta 1
„Víš co, beruško moje zlatá? Já zavolám mamince,“ rozhodl se tatínek. A hned si šel pro mobilní telefon a vyťukal manželčino číslo. Diana svěsila ramínka, stejně jako to dělávala, když byla ještě malá a snažila se vzbudit dojem pronásledované chudinky. Tatínka to vždycky hrozně štvalo, měl dojem, že jím dcera manipuluje.
„Haló, ahoj Marie,“ zahájil rozhovor, „tady Dianka říkala, žes jí dovolila jít hned po škole s holkama ven. Já nevím, neměla bys jí takové věci dovolovat, vždyť to není moudré. Měli jsme se o tom přece poradit. Cože? Že máš vlastní hlavu a nemusím ti všechno říkat? Ale tak jsem to nemyslel, já tě přece nepodceňuju. Ano, respektuju tě a…“ Tatínek se odmlčel a ze sluchátka se linul rozhořčený proud hlasité řeči jeho ženy. Trochu rozpačitě pohlédl na dceru a zaznamenal její pobavený výraz. Přece se nebudeme hádat před ní, napadlo ho a gestem ruky naznačil, aby šla ven. Diana bleskurychle vypadla do předsíně a za pár vteřin bylo už slyšet jen prásknutí dveří a úprk po schodech. Tatínek si povzdechl a pokračoval v telefonátu s manželkou.
Varianta 2
„Možná bych mohl zavolat mamince, jak to myslela,“ napadlo ho a poohlížel se, kdepak leží jeho mobilní telefon. „Klidně si jí zavolej, ale víš, jak nemá ráda, když jí voláš do práce kvůli každé prkotině. Vždycky se pak pohádáte. Jen si vzpomeň, jak to bylo posledně,“ namítala Diana. Tatínek nerozhodně hleděl dceři do tváře. Zvažoval její argumenty a musel sám sobě přiznat, že na nich něco je. Manželka skutečně neměla ráda, když ji v práci někdo vyrušoval. Bývala v telefonátu podrážděná a snadno se nechala vyprovokovat k hádce. Jedná se skutečně o tak závažný problém? Nepatří výchova dcer spíže do kompetence matky? Třeba měla žena nějaký rozumný důvod, proč rozhodnout jinak, než se původně dohodli. Možná četla nějakou výchovnou publikaci a ještě to nestačili prohovořit. No skutečně, výchova dětí je obtížný problém.
A tak tatínek rezignoval a s poslední větou, že to tedy nechá na mamince, poslal dceru ven. Diana bleskurychle vypadla do předsíně a za pár vteřin bylo už slyšet jen prásknutí dveří a úprk po schodech.
Varianta 3
„Já zavolám mamince, jestli jsi jí skutečně dobře rozumněla,“ napadlo tatínka a hned vzal mobilní telefon a vyťukal manželčino číslo. „Marie, volám jen pro ujištění. Dovolilas skutečně Dianě jít ven dřív, než si udělá úkoly? Že za určitých podmínek? Přesně jak jsme se dohodli? Ano, až si udělá úkoly, což zkontroluju já. No jasně, myslel jsem si to. Měj se hezky, miláčku. Už se na tebe těším.“
Tatínek upřel pobavený pohled na svou dceru. Ta se provinile zavrtěla a očekávala ortel. „Tak, moje milá, maminka řekla, že můžeš jít ven, pokud si uděláš úkoly a ukážeš mi je. Přesně tak jsme se s maminkou dohodli a tak to platí. Takže žádný park, dokud mi nepředložíš úkoly hotové.“ Diana se schlíple odšourala do svého pokoje a tiše za sebou zavřela dveře. „Tak to bychom měli,“ pomyslel si tatínek, „ty děti jsou pořád stejné. Chtějí rozdělit rodiče a vyrazit z nich, co právě chtějí. Ale my rodiče se nesmíme dát. Musíme držet spolu.“ Spokojeně se usadil s novinami a zabořil svůj pohled do sportovní rubriky.
Jakou variantu byste zvolily vy?
Proč?
Našly byste i jiné řešení?
Žádné komentáře:
Okomentovat