Polední pauza

Uvědomila jsem si to, když jsem seděla u stolu v malé jídelně a nabírala horkou polévku. Na můj strašný hlad byla přesně tím pravým. Nikdy bych si nepomyslela, že obyčejná horká polévka může být takovým potěšením, ale od té doby, co trávím v zaměstnání nikoli šest ale osm hodin denně, jsem leccos přehodnotila.

Dříve jsem na obědy nechodívala. Vzala jsem si z domů nějakou svačinu a pořádný oběd jsem si dala až zase doma. Připadalo mi to nějak zbytečné. Nebylo to úplně moudré, jenže já jsem to neviděla. Mívala jsem strašný hlad a na domácí oběd jsem se opravdu těšívala. Jedla jsem ho ovšem nikoli v poledne ale až navečer. Pak jsem byla vždycky tak vyřízená, že se mi už do ničeho moc nechtělo. Vždycky jsem řešila, jestli si mohu dát šlofíčka, protože hrozilo nebezpečí, že už do rána nevstanu. Moc se mi takový režim nelíbil. Nevadil mi ovšem natolik, abych se cítila nucená ho nějak změnit.

Delší pracovní doba se mi taky nelíbila, ale její pozitivní dopad jsem pocítila brzy. Najednou už jsem nemohla jen tak posvačit a obědvat místo večeře. Bylo to strašně divné. Buď už jsem neměla vůbec hlad, nejedla jsem a bylo mi slábo, nebo jsem jedla, ale jíst oběd k večeři mi nesvědčilo. Uvědomila jsem si, že to není v pořádku. Vzpomněla jsem si na staré dobré pravidlo životosprávy, jíst méně ale častěji. Jak jsem mohla zapomenout? Naordinovala jsem si tedy doprostřed pracovní doby polední pauzu a rozhlédla se, kam bych tak mohla chodit se v poledne najíst. Možností v mém okolí je naštěstí spousta, mohu si vybírat.

Teď už zase obědvám v poledne. Večer nechodím domů vyhladovělá a to mi umožňuje se ještě pustit do nějaké práce a pak třeba něco malého smlsnout. Cítím se líp. Můj život dostal zase lepší řád, mé stravování pravidelnost.  A objevila jsem také nové potěšení – polední pauzu. Opustím práci nejen fyzicky tím, že odejdu na oběd, ale odpočinu si od ní i v myšlenkách. Má mysl může zpracovat všechny dopolední podněty a často mě napadne překvapivé řešení. Nebo mě nenapadne nic, ale i tak je mi fajn. V klidu si užívám jídla a malé procházky, můj den získal dynamiku, která mu chyběla. Taková jednoduchá a samozřejmá věc!