Půjčte si něco!

Milena mi půjčila knížku. Starou klasickou beletrii. Zamilovaný příběh. Takové to odpočinkové čtení ke kávě, do vany nebo k horkému grogu, když za oknem prší. Je to přesně ten typ knihy, na který v běžném chvatu nemám čas. Ona to Milena myslela dobře, sama knížku našla zastrčenou v zadní řadě police v knihovně, přečetla si ji a pak mi ji přinesla, že se mi bude líbit, že je to taková pohoda, že to určitě ocením.

Mně se to moc nezdálo, spíš jsem předpokládala, že na čtení tohoto typu nebudu mít ani náladu ani čas, jenže jsem Milenu nedokázala odmítnout. Cítila jsem se jako slaboch, hlavně ve chvíli, když odcházela a oznámila mi, že si pro knihu přijde za týden. Už za týden? Není ta holka nutič? Nejsem já zbabělec? Knihu jsem odložila na svůj noční stolek bez valného nadšení. Ach jo, to je tedy situace...

To bylo předevčírem. Včerejší den stál opravdu za to. Od rána jsem se nezastavila. Čekalo mne několik setkání, jednání, přesunů z místa na místo, a taky převlékání, protože na slavnostní vernisáž a na jednání ve sportovní hale přece nemůžete ve stejném oblečení. Když jsem večer dorazila domů, moje holčičky mi k večeři ohřály dnes ještě nesnědený oběd. Pochlubily se, že sundaly prádlo, jedna vyluxovala předsíň a druhá uklidila v kuchyni. Pochválila jsem je zemdleným hlasem a bylo mi jasné, že dnes už budu jen odpočívat. Žádnou práci si už nedovolím. A vtom jsem si vzpomněla: je tu ta kniha, co ji musím za týden vrátit!

Dcery mi uvařily konvičku čaje, na stolek vedle mne postavily mísu s jablky a vzdálily se do svého pokoje. Já jsem si zabalila nohy do deky a v houpacím křesle jsem se ponořila do toho půjčeného románu. Byla to limonáda, ale krásná! Zasmála jsem se i slzička dojetí mi skanula. (Vzali se.) Když jsem za dvě hodiny pokládala přečtenou knihu na stolek a odcházela do koupelny, bylo mi dobře.

„Jestlipak bych si tu knížku přečetla, kdyby nebyla vypůjčená? Kdybych věděla, že si ji mohu přečíst kdykoli později, že to nijak nespěchá?“ uvažovala jsem. Musela jsem si přiznat, že nikoli. Nečetla bych to. Připravila bych se tak o příjemnou chvíli odpočinku. Jistě bych mohla odpočívat zase nějak jinak, ale taková námitka nemá smysl.

Můj návrh pro potěšení tohoto týdne tedy pobízí: Půjčte si něco, co budete muset do týdne vrátit. Tlak zodpovědnosti vás přinutí najít si čas a užít si to. A nemusí to být jen kniha! Půjčit si můžete film, hudbu, masážní přístroj, hudební nástroj, plesové šaty… nebo co já vím. Dá se v tom najít potěšení.