středa 23. září 2015

Menší kabelka

Rozhodla jsem se, že potřebuju novou kabelku. Nejspíš červenou a rozhodně menší. Proč menší kabelku v době, kdy jsou v módě tašky spíše obrovské? Kabelky, které vypadají jako nákupní tašky? A proč já chci malou kabelku, když celý život nosím tašky právě těch větších rozměrů? 

Vždycky jsem si vybírala takovou tašku, která by vypadala jako kabelka a přitom se do ní vešla půlka chleba a litr mlíka, samozřejmě kromě všeho toho, co s sebou pořád tahám. Teď je to jiné. Chci malou kabelku. Ne, nemyslím úplně malinkou, ale rozhodně by měla být menší. Mění se časy, měním se i já.
Mám totiž několik krásných kabelek. Všechny jsou spíš větší. A objevila jsem bezpečně fungující pravidlo: Čím větší kabelku máte, tím víc věcí do ní nacpete. Bez ohledu na to, jestli je potřeba s sebou takový náklad nosit, či nikoli. Vždyť se to tam vejde! 
Onehdy jsem si měnila kabelku. Místo černé jsem si chtěla vzít rezavou. A tak jsem začala vybírat všechny věci z té černé a hromadit je na kuchyňském stole. Kniha, diář, hrst starých účtenek, pouzdro s vizitkami (dárek k výhodnému nákupu), pouzdro s všelijakými členskými kartami, na něž dostávám někdy nějaké slevy za věrnost určitému obchodu, taštička ve funkci kápézetky, která obsahuje ty nejnezbytnější drobné předměty jako pilníček na nehty, rtěnku, flešku, náplast, krabičku s pálivými bonbony a kapesní nožíček. Pak tam byl mobilní telefon, propiska, vlastně dvě, peněženka, pouzdro na brýle, balíček papírových kapesníků a několik zmuchlaných kapesníků jednotlivých, evidentně po jednom, dvou použitích a malá lahvička parfému. V nejhlubších záhybech tašky se skrývala ještě nabíječka k mobilu, pak nějaká další nabíječka, ale opravdu nevím k čemu, pomačkaná müsli tyčinka, svazek klíčů a naposled se vykutálel citron. Jak dlouho tam asi byl? Zamýšlela jsem se urputně, ale nemohla jsem přijít na to, odkdy s sebou citron nosím. Od pondělí, kdy jsem si ho vzala, abych měla v práci do čaje? Dneska je čtvrtek? Kolik zbytečné zátěže s sebou vláčím? Musím to všechno neustále přenášet tam a zpět? Jsem snad nějaký nosič nebo co?

Druhé důležité pravidlo, odpozorované nejen z mého života zní: Čím větší tašku máte, tím déle vám trvá v ní něco najít. To pak takhle stojím u pokladny v samoobsluze nebo v lékárně nebo kdekoli, na záda mi funí fronta, do týlu se mi vpalují netrpělivé pohledy lidí v zástupu za mnou a já? Nemůžu najít peněženku. Hrabu se v nejhlubších hlubinách své krásné velké tašky, hmatem analyzuju spoustu předmětů, nacházím věci, o nichž netuším, co jsou, ale peněženka nikde. Určitě ji mám. Ukládala jsem ji do tašky před odchodem z práce a nikde jinde jsem se nezastavovala. V zoufalství, ano nic jiného by mne k tomu nepřimělo, vysypu obsah celé kabely na pokladní pás. Ve frontě to zašumí, lidé pobaveně sledují, co všechno s sebou jedna žena může nosit. Ale peněženka je objevena, celá rudá zaplatím, a halabala házím všechno zpátky do tašky s pevným rozhodnutím udělat si v ní hned dnes večer dokonalý pořádek.

Proto má příští kabelka bude menší. Nevím, jak moc malá, ale určitě menší. Co se mi do ní nevejde, nebudu s sebou nosit.

Žádné komentáře:

Okomentovat