Dědeček, Jiří:
Pohádky o malé tlusté víle, Meander 2012
Pohádky o malé
tlusté víle mne zaujaly hned z několika důvodů. Za prvé název. Copak víly
bývají tlusté? Za druhé Jiří Dědeček. Ten vtipný autor mnoha skvělých písní?
Ten brilantní básník mnoha sbírek dětské poezie? Ten ctihodný předseda českého
PEN klubu? Za třetí Petr Nikl. Tenhle veleúspěšný malíř ilustruje něčí knížku?
A dokonce podle přání autora textu vytvoří lehce kýčovitý doprovod? Za čtvrté
vydavatel. Meander vydává knížky krásné zvenčí i zevnitř. Tedy formou i
obsahem. Dala jsem se do čtení a nelitovala jsem ani vteřinu.
Může brát prase
do zaječích? Jsme-li v koupelně a mydlíme se, smíme říci, že dlíme na
mydlitbách a jsme v mydlitebně? Co počít, když někdo neumí lhát, a říká nám
proto nepřijemné věci? Je lepší se změnit, aby nepříjemnosti neplatily, nebo
pokusit naučit ho lhát? Malá tlustá víla, Trpasl, kocour Šroubováček,
Prasisko, Špinavý zajíc, Panáče, Pardynka, Knedlík a Nastydlá rybička prožívají
uvěřitelné příhody, řeší starosti, jaké známe i my, a vůbec, na to, že jsou to
obyčejné hračky, jsou nám lidem nějak podivně směšně podobní. Jenom bychom to
tak možná neřekli. Autor ústy svých postav zastává hodnoty, které hodnotami
skutečně jsou, ale nijak je svým čtenářům necpe. Laskavě se směje špatným
vlastnostem hrdinů knížky, ale projevuje pro ně také mnoho pochopení, protože
nikdo není dokonalý a bezchybný. Dokonce ani pravdomluvná Malá tlustá víla.
Za zvláštní
pozornost stojí jazyková stránka knížky. V ní spočívá těžiště kvality a
originality díla. Je totiž lahůdková. Stačí změnit jediné písmenko a už se
jedná o úplně jiné slovo. Stačí vzít běžnou frázi příliš doslovně a už se
ocitáme v úplně jiné situaci. Často nám může připadat, že na nějakém tom
slovíčku vlastně ani tak moc nezáleží. Pokud se ale hry se slovy mírně
přeženou, vyvstane problém v jasné zřetelnosti. Na každém slovíčku, co
slovíčku, na každém písmenku záleží, mají-li slova říkat to, co chceme
vyjádřit. Pro děti i jejich rodiče se při čtení naskýtá mnohá příležitost
k zamyšlení nad váhou slova, nad pravým jejich významem, nad situacemi,
v nichž určitá úsloví používáme, a je-li to tak dobře. Už dlouho jsem se
tak nenasmála a zároveň se necítila postrčena k zamyšlení nad tím, co to
vlastně bezmyšlenkovitě říkám.
Jiřímu
Dědečkovi se knížka opravdu povedla. Petru Niklovi ovšem také. Rozhodl se
podrobit přání autora textu a vytvořil ilustrace mírně kýčovité. Kýč sem nebo
tam, jsou přiléhavé a krásné.
Žádné komentáře:
Okomentovat