V poslední
době se mi to stává docela často. Někdy nad ránem se budím a nemohu usnout.
V hlavě se mi honí různé myšlenky, navzájem se hádají, zápasí spolu,
strkají se a já sebou házím na posteli, převracím se z boku na bok,
přetahuju si peřinu přes hlavu a zase ji odkopávám. Nevím, co si přeju víc –
zda pořádně usnout, a nebo se pořádně probudit. Možná stárnu.
Když začne
svítat a s hlasy ptáků se probouzí den, já trhaně usínám. Při vstávání pak
mám dojem, že jsem bděla celou noc, i když to jistě není pravda. Jsem
z těch myšlenek celá umořená. Většinou to bývají různé strachy, honičky,
nebezpečné výpravy a napínavé čekání. Méně často se mé myšlenky točí kolem
situací, které jsem už někdy zažila. Znovu je promýšlím a zkoumám, jestli jsem
se zachovala správně, jestli všechno, co jsem řekla, jsem říci měla a naopak,
zda to, co jsem zamlčela, mělo být zamlčeno. Zřejmě nejmíň ze všeho jsou mé
myšlenky příjemné. Pokud ale před nikým neprchám, s nikým se nehádám, nic
nezpytuju a nikam nepadám, bývá to hezké. Připomínám si, za co všechno mohu být
vděčná. Většinou je toho tolik, že než to promyslím, znovu usnu. Ráno se pak
cítím zvláštně blahobytně. To jsem asi šťastná, když mám tolik důvodů
k vděčnosti, myslívám si a dělá mi to dobře.
Po jedné
šťastně probdělé noci jsem uvažovala, jak to zařídit. Ráno jsem se totiž cítila
docela svěže, protože ačkoli jsem toho moc nenaspala, mé myšlenky byly hezké. Jak
to udělat, aby mé noční myšlenky byly ty hezké? Mohu já v tom hejnu, co mi
krouží hlavou a nad ránem mi nedá spát, mohu já vybrat tu myšlenku, kterou
chci, a nějak ji polapit? Pak bych se zabývala tím, čím se chci zabývat,
pustila bych si do mysli to, co se mi líbí. Je to ale možné? Jde to vůbec?
Ve stavu
polobdění a polospánku mi to moc nešlo. Myšlenky se nedaly moc snadno polapit,
ale zato v bdělém stavu to šlo výborně. Vlastně to nebyl žádný velký
problém. Za bílého dne jsem mohla vhodnou hezkou myšlenku polapit a laskat se
s ní. Nemusela jsem nosit v hlavě žádné strašáky. Zjistila jsem, že
je to veliké potěšení: polapit žádoucí myšlenku a nezabývat se nežádoucími.
Zbytečně se nestrachovat, nedělat si nesmyslné starosti, ale spíše se zabývat
tím, zač mohu být vděčná. Zkuste, nebudete litovat!
Žádné komentáře:
Okomentovat